PROSLOVY KANCLÉŘE PEDONIE

[Asce]

Vážení pedonští šlechtici, vážení členové fóra, moji milí!

V posledních týdnech se na mě navalilo neskutečně mnoho práce (škoda, že nikoliv úměrně tomu i peněz – v příštím životě si to opravdu, ale opravdu musím zařídit lépe ). Také v duševní oblasti jsem byl (a více méně stále jsem) namáhán měrou násobně převyšující můj obvyklý standard. Nemalý podíl na tomto neblahém stavu má na svědomí sepisování dílu Střípků, jenž popisuje moje setkání s Reginou u soudu. Tím, jak se snažím vylíčit tuto smutnou část mého života tak, jak jsem ji prožíval tehdy, jako bych ji téměř prožíval znovu. Když skládám jednotlivé větičky – abych je následně zase mazal, srdce mi tluče na poplach, jsem rudý v obličeji a v uších mi zní zvláštní šumění. To místo bývalé lásky Reginy přichází nechtěná kamarádka deprese. Do toho Plyšáčkovy dopisy z vězení, které jsou plné smutku, toho, jak mu tam ubližují a zmínek o jeho hladovce. To na mou psychiku působí doslova paralyzujícím způsobem. Plyšáček chce, abych oslovoval média a dělal podobné aktivity, ale já vůbec nejsem založením exhibicionista či aktivista, abych se takto zviditelňoval, ba právě naopak. Sepsat podobné materiály je pro mne stejně psychicky náročné, jako bych byl u policejního výslechu. Kde jsem ostatně kvůli Plyšáčkově neprozíravosti a neochotě poslouchat (nejen) moje rady, někdy před rokem a půl i byl. A tak i toto mě drtí. Nedivte se proto, že do fóra jsem přispíval nyní pouze odlehčujícími materiály, ať již do AV sekce, tak do vtípků. Neustále nyní tvrdě pracuji, takže kromě potřebné nálady nemám ani čas, a to nejen na pořádné přispívání, ale ani na setkávání s holčičkami či holkami – tudíž ani není z mé strany jak a o čem psát. Škoda, že se této mezery nechopili aspoň ti z vás, o kterých vím, že jsou schopni něco solidního sepsat…

Bohužel jsem nestihl zavčasu komentovat oslavu Sv. Mikuláše, což je pro děti – včetně dívenek našich preferencí, velmi důležitý svátek. Asi tedy nemá cenu se k tomu za mne příliš vracet – samozřejmě, pokud má někdo z vás nějaký zážitek, neváhejte a vložte jej do fóra. Jistě takovou snahu ostatní čtenáři ocení. Já využiji promarněnou příležitost aspoň k tomu, abych dodal naší tradici faktické pozadí. Abychom si připomněli, o koho a o co vlastně šlo a co jde nyní.


Ten, o koho tu jde, se jmenuje plným jménem Svatý Mikuláš z Myry. Narodil se pravděpodobně mezi lety 280 až 286 ve městě Patara a zemřel pravděpodobně 6. prosince mezi lety 345 až 352 ve městě Myra (dnešní Demre). Byl biskupem v Myře v Lykii (dnes součást tureckých provincií Antalya a Muğla; i všechna další v tomto odstavci uvedená zeměpisná jména se vztahují k dnešnímu Turecku). Už za svého života byl velmi oblíbený mezi lidmi, proslul štědrostí k potřebným, jako obránce víry před pohanstvím a zachránce nespravedlivě obviněných. Jde o jednoho z nejuctívanějších svatých v celém křesťanství.

V západní liturgické tradici, tedy i v Česku, jeho svátek připadá na 6. prosinec a oslava tohoto svátku je spojena s rozdáváním dárků dětem.

Poznámka:

Podobně jako i některé další významné křesťanské svátky, hlavní oslava připomínky Sv. Mikuláše se koná v předvečer jeho významného výročí, v tomto případě výročí úmrtí. Uvědomme si, že nejinak je tomu i s oslavou narození Ježíše Krista z Nazaretu, jež připadá na 25. prosinec - ale jak víme, Štědrý večer, lidově „kdy chodí Ježíšek“, je večerem 24. prosince. Inu, v tom raném středověku to naši předci vymysleli tak, že večer se pilo, jedlo, veselilo, a o vlastním svátku se svátečně (čili výjimečně) vyspávalo. Dělalo se jen to nejnutnější, třeba se krmil dobytek a obstarávaly dojné kusy, a podobně. Ostatně s bolestí hlavy po předchozích radovánkách je tak jako tak lépe jen polehávat, pochrupkávat a trochu porozjímat. Nejspíš ani ne tak o daném světci, jako spíš o radosti z plného bříška (pokud to někdo nepřehnal s alkoholem a jeho obsah jaksi neodevzdal přírodě poněkud předčasně) či podobně jako v případě toho pihovatého čeledína, že konečně díky opojení z veselosti sváteční a zejména ze vzpomenutého alkoholu, si konečně zasunul do té krásné mladinké děvečky, co mu celý rok dávala najevo, že s ním tedy rozhodně ne. Nu, pravda, ona děvečka zas rozjímá, že byť Stračena, co ji zrovna podojila, je hodně velká kráva, tak ovšem na ni nemá, protože tomu pihounovi fakt podržet nemusela… Ale to je zkrátka život…

Svatý Mikuláš byl též, dodáním dalších atributů, inspirací pro vytvoření mýtické postavy Santa Clause.

Je uctíván jako patron námořníků, obchodníků, lukostřelců, dětí, lékárníků, právníků, studentů a vězňů. Hm, neznám sice žádného člena komunity Pedonia, který by byl námořníkem či lukostřelcem, ale jinak se nás ta ochranitelská ruka Mikulášova docela dost dotýká…

Pohřben byl původně v Myře, avšak v 11. století, když se Byzantská říše potácela pod útoky četných nájezdníků, stala se Malá Asie součástí islámského světa. Pád Mikulášova hrobu do rukou muslimů vyburcoval italské námořníky, kteří v roce 1087 Myru přepadli a ostatky odvezli do Bari (město u Jaderského moře v jižní Itálii, o něco větší, než naše Brno). Takže pokud je někdo z vás výrazněji věřící, máte ode mne tímto další tip na výlet (již dříve jsem propagoval město Santiago de Compostela). Mimochodem, prázdný sarkofág stojí v Demre (čili Myře) dodnes…

Děti si svého oblíbeného svátku jistě užily dosyta. A tak zbývá už jen to, abych u oslavovaného patrona mj. i vězňů, Sv. Mikuláše, a to jistě nejen jménem svým, ale i jménem vaším, vyprosil těm z nás, kteří pozbyli svobodu a jsou v různých ústavech či přímo ve vězení, aby byli silní, přečkali různá příkoří, a co nejdříve byli volní.

Milí pedonští, pište, svěřujte se, diskutujte, chatujte, lajkujte. Vaše říše Pedonia, což je to místo Za zdí, kde se můžete cítit důstojně a svobodně, je tu pro vás…

Asce
Kancléř Pedonie

[Asce]

Milí členové fóra, milí příznivci Pedonie, kamarádi!

Nějak se přihodilo, že ta hrouda hlinitokřemičitanů, po které si to občas příliš sebevědomě vykračujeme, dokončila další z miliard bezvýznamných oběhů okolo těžiště místní nahromaděniny hmoty, zjednodušeně řečeno, okolo naprosto tuctové hvězdy, které říkáme Slunce. Lidstvo, na rozdíl od všech ostatních tvorů na zmíněné hroudě, má neustálou potřebu něco slavit, a tak se i tentokrát chopilo příležitosti. Nuž, vítej, nový oběhu, tedy nový roku! Faktem je, že zrovna tento oběh má pro nás tu hezkou symboliku, že aspoň v našich končinách lze jeho uzanční pořadí vyjádřit jednoduchou finanční transakcí:


Odkaz: Rouming.cz
Jak víme, v naší civilizaci se okolo peněz točí mnoho věcí či událostí. Zbytečně mnoho. Ale zapomeňme na chvíli na starosti všedních dnů, a místo toho se zamysleme, jak je hezké, že stále máme toto místečko, kde můžeme tlachat, žertovat a vůbec myšlenkově exhibovat jen s minimálními omezeními. Svobodně. Tedy aspoň při uvědomění si toho faktu, že nic není bezbřehé, natož svoboda, která totiž vyžaduje nemalou míru sebereflexe a sebekontroly. Je to už čtyři roky, co je Pedonia s námi. Čtyři roky jí svěřujeme své radosti i strasti, těšíme sebe i ostatní nepřebernými kvanty obrázků, osobními příhodami i svou tvorbou. Pravda, již delší dobu tomu není tak jako dříve, přičemž se nelze vymlouvat, že dříve bylo i to dřevo tak nějak dřevěnější, než je tomu dnes. Přijde mi, že naše ochota udělat radost druhým, což ovšem znamená angažovat se a věnovat tomu svůj čas i um, je nějak menší, že vše již považujeme za samozřejmé a ve stylu sáněk samochodek z legendární pohádky o Mrazíkovi. Ale třeba s příchodem nového roku každý chytneme tu správnou „slinu“ a pořádně to tu rozjedeme. Rozhodně bych to Pedonii přál – totiž přál bych to nám. To my jsme Pedonia….

Milí pedonští, dovolte mi, abych nám touto cestou popřál mnoho životního optimismu, a to nejen v roce 2020. Ať se chmury vytratí někam na okraj sluneční soustavy. Naopak, v neposlední řadě, nechť je náš životní příběh prozářen co nejvíce sluníčkovými dny v blízkosti obdivovaných holčiček, dívek či slečen – to podle osobních preferencí.

Vzhledem k tomu, že – promiňte mi upřímnost – jsme tu jeden větší úchylák než druhý, rozhodl jsem se, že v dohledné době zřídím v subfóru JINÁ TÉMATA A VOLNÁ DISKUSE ještě hlouběji zanořené subfórum. Bude to něco ve smyslu „Další úchylky“ (nyní jsem chtěl vyjmenovat, jakými všemi úchylkami trpím já, Livrey, či někteří další, které znám dobře – ale nakonec převážila úvaha, že proslov by neměl nabýt nekonečných rozměrů ). Bude tak možno publikovat legální (!) materiály týkající se nepedofilních variací sexuální orientace, avšak s předpokládanou výjimkou věcí ohledně mužské homosexuality. Toto subfórum budu přísněji dozorovat, a to jak z hlediska kvality, tak kvantity příspěvků. Má jít o záležitost okrajovou, nevyčnívající, leč přesto přítomnou. Pokud chce někdo škodolibě poznamenat, že mi jde o to, jak našemu členu Miminkovi poskytnout povídku na lehce sadisticko-plenkové téma, je od pravdy, coby kamenem dohodil

A ještě jeden vtípek na odlehčenou:

Odkaz: Rouming.cz

Asce
Kancléř Pedonie

[Asce]

Milí pedonští šlechtici, vážení členové fóra, příznivci Pedonie!

Nevím, jak to má kdo z vás, ale pro mne patří únor k nejméně oblíbeným měsícům roku. Naši předci to evidentně cítili podobně, a proto jej učinili nejkratším ze všech, přičemž jeden jeho den přesunuli do krásného letního času. Inu, chválím předky. Pokud by mne snad chtěl někdo na tomto místě obvinit z genderové nevyváženosti, pak rozhodně dodávám, že tomu tak není, neb stejně jako předky, často chválím i zadky… nu… pravda, spíše zadečky, ale jistě nechceme býti nemístnými detailisty, že…

V každém případě je jisté, že mnoho z nás se nyní potkává s holčičkami méně. Ne každý má totiž to štěstí býti učitelem na základní škole, mít děvčátka na různých kroužcích či jiných místech, kde se s nimi může potkávat tak často, že si možná ani neuvědomuje tu nádheru onoho potkávání. Setkání s rozzářenou malou rebelkou dokáže pozitivní energií nabít asi každého z nás, kdo jsme obyvatelem Pedonie. Přátelé, neváhejte se i o drobná setkávání s bytůstkami, jimž patří naše sympatie, či chcete-li, jsou pro nás „preferovanými interakčními objekty“, podělit. Aspoň na chatu, pokud se vám zdá, že daná záležitost nestojí za zpracování do příspěvku na fórum. V tomto obhledu bych chtěl pochválit moderátora Neptuna, který tak činí. Jen houšť…

Jak jsem již připomněl výše, holčičky jsou v tomto čase, možno dodat, že nezřídka i nečase, více než kdy jindy zalezlé ve školkách, různých družinách, či doma. Tak si ty roztomilé zlobilky, hihňalky, neposedy i posedy připomeňme aspoň obrázkem:



Bohužel, mé aktuální pracovní povinnosti mi dosud nedovolily sepsat poslední díl Střípků ze soudní síně a dění krátce po něm. Situace se mírně lepší, tak snad konečně tuto mou neoblíbenou životní pasáž už rychle dokončím. Věřte, že se moc těším, až to budu mít za sebou. A pak již přijde na řadu díl, který jsem sliboval VIP členu Maxovi tak dlouho, totiž ještě za našeho společného působení na Čepeku před více než čtyřmi roky, že se obávám, že si na tento můj slib snad ani nepamatuje. Jde o poslední z příběhů na téma Ženy z inzerátu, který se tentokrát týká mladé paní se dvěma rozkošnými malými dceruškami ve věku cca 5 a 6 let. Můj plán je takový, že popis kontroverzního rozloučení s Passiflorou vložím do poloviny února, a příspěvek Ženy z inzerátu, díl 4. – Jana, pak nejpozději do konce měsíce.

Když už jsem si vzal do úst Čepek, nedá mi, abych nezareagoval na opakující se postesky až přímo nadávky na vedení tohoto fóra na našem chatu. Přátelé, co se třeba se na to podívat tak říkajíc mýma očima? Na Čepeku jsou nějaká pravidla, nějací admini či moderátoři – a vy. Tak to tam asi dělají dobře, když si chodíte popovídat tam a sem jen zřídkavě. Kdyby to dělali špatně či to byli samí magoři, jak si občas stěžujete, tak proč se vám tam tak líbí? Proč většinu času netrávíte na Pedonii a nevezmete s sebou i další kamarády? Přesně to, na co si stěžujete, že se na Čepeku nesmí, tak zde je standardem. Zde to přitom vypadá často tak, že zvažuji, že bych si měl s sebou vzít baterku, abych se tu tak sám nebál. Je pravda, že v poslední době přibylo pár hezkých věciček na fóru – zde bych vyzdvihl třeba příspěvky od Cykleho či Huskyho, ale jinak dost pusto a prázdno.

I když jsem ve dvou či třech uplynulých týdnech vkládal o něco méně než jindy, neboť řeším náročnou pracovní zakázku, přesto i tak všichni ostatní dohromady nevložili na fórum více než já. Dělám to rád, ale jen když to dává smysl. A ten se nějak vytrácí…

Proto prosím pište, chatujte, diskutujte, lajkujte, zkrátka projevujte svou přízeň ostatním členům i fóru jako celku. Pedonia je tu pro vás.

P.S.
A abych šel příkladem, byť ne zrovna na chatu, tak minipříhodu z dneška podávám zde. Tentokrát jsem na mé dřevorubecké „výpravě“ na moji zahradu měl na programu „prdeláče“. To značí kusy od samého spodku kmene stromu, tam, kde se zanořuje do země. S kořenovými náběhy a mimořádně hustým dřevem. No, ruce jsem na tom skoro nechal – a také přerazil násadu jednoho ze dvou mých kalačů. Ještě že jsem nemusel řešit nadávky řetízku motorové pily, neboť ta dělá takový randál, že nic jiného není slyšet... Protože to bylo opravdu náročné, tak jsem si dopřál pořádnou pauzu u horkého čaje z termosky. Jak tak sedím na polenu a popíjím ten skoro vřelý mok, u sousedů se proháněla, soudě podle hlasu, dvě děvčátka v mladším školním věku. Jak se ukázalo za malou chvíli, hrála si na schovávanou. A jedna z těch roztomilých dívenek se rozběhla schovat do ozdobného roštíčka asi tři metry ode mne. Celou cestu se neustále dívala směrem ode mne, totiž sledovala, zda ji kamarádka nešmíruje, protože pak by ji hned našla. Tím pádem si ale vůbec nevšimla mne. Když se nakonec tak přeci jen stalo – to už byla ve své skrýši, která ovšem z mé strany žádnou skrýší nebyla, tak si mě změřila od hlavy až k patě zvědavým pohledem. Upřímně řečeno, divím se, že se nevyděsila, protože ve svém dřevorubeckém hábitu vypadám dost mohutně. Usmál jsem se na ni nejlépe, jak jen mi to šlo. Ona chvíli zvědavě koukala, ale pak milým hláskem řekla: „Dobrý den,“ aby si však ihned přiložila prstík k ústům. Tak ano, neměl bych dalším hovorem její pozici vyzradit… A tak to bylo vše… I tak mne to potěšilo

[Asce]

Vážení pedonští šlechtici, vážení členové fóra, jakož i příznivci Pedonie!

Tak přes mé obavy nakonec únor utekl tak, jako by snad byl nejkratším měsícem roku. Cože? Že on opravdu tím nejkratším ze všech je? No, dobře, dobře, nepitvejme se v detailech, přejme si raději, ba už se přímo těšme na to, jak se březnu vydaří nástup jara. Se sněženkami, petrklíči, nesměle vykukujícími dvojbřity trávy, žlutými hlavičkami podbělu, co si jeho listy nejeden plete s jakýmsi neduživým devětsilem, s královnou Severních hor – dřípatkou horskou a… a s rozesmátými holčičkami… Bohužel, svět některých z nás není a jen tak nebude, na rozdíl od jara, jen ve svěží zeleni, neboť nejednomu našemu soukmenovci se v duši převalují temná bouřková mračna. Aspoň touto cestou všem potřebným posílám virtuální útěchu a přání brzkého vyjasnění – oblohy reálné, ale zejména té jaksi virtuální, již máme uvnitř sebe.

Zkuste chmury rozptýlit zde, kde jste mezi svými. Přijďte pobýt na Pedonii – je tu pro vás. Stačí jen to, co je pro někoho standardem, pro někoho snad bude potřeba trocha snahy, totiž chovat se tak, jako bychom byli s holčičkami. Slušně k ostatním a tím pádem vlastně i k sobě. Zde je to místo, kde vás nikdo za vaše názory nebude banovat ani jinak šikanovat. Zde si vedení fóra nevystavělo samo sobě pomník, u kterého by vzývalo svou neomylnost, své pravdy na věčné časy a nikdy jinak. Ba právě naopak, zde jste vždy vyslechnuti. A i když je jisté, že ne vždy je možno s každým názorem souhlasit, přinejmenším, při dodržení podmínky slušného vystupování, se nad každým zamýšlíme a snažíme se poradit, diskutovat, vysvětlovat apod.

Zatímco v minulém proslovu jsem si z pedonského chatu vybral ke komentáři diskuzi okolo Čepeku, tentokrát bych chtěl rozvinout postřehy ohledně polemiky ta téma DP. Následující komentář prosím berte jako oficiální stanovisko Pedonie:

Opět se u nás bohatě diskutovalo na téma dětské pornografie. Ba dokonce byl odkazován článek, kde si autor stěžuje, že ani odborníci, včetně těch, kteří podávají posudky k soudním líčením, se neshodnou na tom, co to ta dětská pornografie vlastně je, že ji zákon nestanoví přesně. Přiznám se, že takové řeči nechápu. Je naprostou pravdou, že oproti mnoha členům Pedonie, si ani neškrtnu ve znalostech fotografií a jejich sérií, které někdo považuje za OK, jiný tvrdí, že jsou na hraně apod. Ne, těmito znalostmi nedisponuji. Projevuje se to často tehdy, pokud radostně vložím nějakou pěknou fotografii neznámé dívky ze serveru Imgsrc.ru, přičemž vzápětí obdržím komentář ve stylu „to je ta a ta, ze série té a té, nafotila jich mnoho…“. Jenže, přátelé, o tom to vůbec není. Zatímco ve znalosti takových snímků jsem zde za zelenáče, dovolím si naopak tvrdit, že jen málokdo z vás se mi může postavit ve znalosti predikátové logiky. Tedy toho, co nějaká věta skutečně říká, a to bez ohledu na to, co si kdo o jejím smyslu myslí. Z mého pohledu je znění českého zákona naprosto jednoznačné, když jeho příslušná pasáž říká (§ 205a): „Kdo přechovává … pornografické dílo, které zobrazuje nebo jinak využívá dítě …“ Jde o složený výrok typu A a zároveň B, kde A značí, že musí jít o pornografii a B značí, že musí být jakýmkoliv způsobem „přítomno“ dítě. Stačí, aby jeden z dílčích výroků neplatil, a pak neplatí výrok jako celek. Zákon je tak jasný, že neponechává žádný prostor pro spekulace, zda se u dětí postupuje přísněji než u dospělých – pornografie je zkrátka pornografie, ani jestli děti mají být svlečené či oblečené, stát tak, či onak, prostě vše je jasné. Zde připomínám: pornografie je takové ztvárnění osob, jež má za klíčový motiv aktivovat sexuální pud u většiny jeho (potenciálních) diváků („Jejda, ta ‚ji‘ má, to bych si krásně zasunul; Páni, to je soulož, hned bych se přidal…“). Svého cíle tedy dosahuje zejména zobrazením pohlavních orgánů, případně jednoznačných sexuálních poloh či aktivit, jako je masturbace či soulož apod. Podstatná, a Nejvyšším soudem ČR potvrzená okolnost je, že takové vyznění by mělo mít dotčené dílo u většiny běžné populace (nepožaduje se, aby tak vyznělo všem, a naopak nestačí, aby jej tak hodnotila výhradně malá specifická skupinka lidí, např. postižených nějakou sexuální úchylkou). Naproti tomu erotika je takové znázornění lidského těla, kdy klíčovým motivem je oslava jeho krásy („Jejda, to jsou vykrojené boky; Páni, to jsou skvostně modelovaná prsíčka…“). Svého cíle dosahuje především zdůrazněním ladných tělesných křivek, jejich vhodným nasvícením, vhodnými pózami, které vyzdvihují právě onu ladnost atd. Ostatně, že tento přístup je v pořádku, dokazují i nejrůznější soutěže miss, které jsou pořádány prakticky pro veškeré věkové kategorie. Jde zde nikoliv o cílení na pudy, ale o vyvolání příjemného estetického zážitku. Erotika tedy není pornografie, a to bez ohledu na to, jakého věku je zobrazená osoba. V souladu s tímto mým tvrzením je i to, co se píše na stránkách Policie ČR: „Dětská pornografie, definice: … Vždy se jedná o určitou formu znázornění … sexuálních motivů či aktivit, ve kterém je zobrazeno jako sexuální aktér nebo objekt dítě. Vše za účelem vyvolání pohlavního vzrušení. Může se jednat například o snímky obnažených dětí zachycující polohy skutečného či předstíraného sexuálního styku nebo snímky obnažených dětí v polohách vyzývavě předvádějících pohlavní orgány.“

Pokud mne paměť neklame, tak na Pedonii se přímo nikdy žádná taková fotka neobjevila. A pokud jde o snímky, které by snad šlo označit za erotické, což ovšem žádný český zákon neřeší, jsou to převážně odkazy na zdroje s přísnými regulacemi, jako je Instagram apod. Tedy už jen z tohoto titulu evidentně také nic závadného. Nicméně nedávno byl na chat vložen jeden odkaz, jehož cíl považuji za hraniční – u odkazované fotografie bylo možno předpokládat, že by jej jako DP označit nejspíš šlo. Zde bych diskuzi chápal: Šlo a) o zobrazení dívky, včetně nahého rozevřeného klína, která tak rychle usnula, že se stačila převléknout jen částečně a jde tak o vtipnou momentku? Či b) to, jak byla vyfocena, bylo záměrně naaranžováno, aby to vzbuzovalo sexuální vzrušení? Tento odkaz na našem chatu vydržel méně než minutu. Vkladatel byl napomenut… Samozřejmě předpokládám, že uvedený incident se nebude opakovat. Jsme nevelká komunita, a banování považuji za krajní prostředek – leč v případě další podobné záležitosti bych již neváhal. Necítil bych se totiž v přítomnosti takového materiálu či osob na fóru příjemně, a jistě chápete, že pokud by takový pocit měl mít admin fóra na svém vlastním území…

A nyní k dalším záležitostem. Má práce pro fórum je oproti minule deklarovaným plánům ve zpoždění. Můj rozhodující zákazník mne rázně vyvedl z omylu, když jsem tvrdil, že situace ohledně mé pracovní vytíženosti se lepší. Pořádně mi naložil dalších úkolů. Do toho roční uzávěrka účetnictví – jak mého, tak právě u zákazníků… Ale stejně se to lepší. Co jiného mi zbývá tvrdit, když nechci být pesimista, že… Ale ať tak či tak, do roky slibovaného sepsání životní epizody s mladou maminou a dvěma děvčátky, jsem se již pustil.

Během měsíce se objevily pěkné příspěvky některých z vás, a tak jsem rád, že bylo co číst. Děkuji za sebe i další čtenáře. U chatu byl občas docela živý provoz, jindy zas pusto a prázdno. Tak více méně se známe, chápu tedy, že není pořád co sdělovat…

Takže, přátelé, užijme si první jarní měsíc. Všem přeji, ať je tak sluníčkový, jak jen to jde. A hlavně plný úsměvů holčiček. Pokud máte někdo chmury na duši, vyrazte do přírody, tak jako určitě vyrazím i já sám do Severních hor, až tam, kde se stéká obloha se Ztracenou cestou, tam kde roste dřípatka. Tu přezdívám Královna hor, což implikuje mou vzpomínku na naši Královnu Pedonie – prosím tímto všechny našince: věnujme té dívce svou tichou vzpomínku. Nechť se jí daří a je jí lépe na duši. Pokud přes všechna má přání bude někdo smutnit, neváhejte a svěřte se na Pedonii, protože někdy aspoň trochu pomůže z problému se vypovídat...



I když pampelišky pokvetou o něco málo později, již nyní nás dívenka zve na společné posezení při pletení věnečků. Tak neváhejme…

Asce
Kancléř Pedonie

[Asce]

Milí přátelé a příznivci fóra Pedonia!

Konec měsíce března oproti mému původnímu radostnému očekávání přispěchal s Vánocemi. Tedy alespoň při pohledu z okna. Myslím, že nedávno uplynulé skutečné Vánoce plné bahna a dalších nezimních „radovánek“, nyní zahanbeně spočívají závistivými zraky na těch hromadách sněhu, které naši vlast přes noc zasypaly. U nás v horách se střídá prosvětlená obloha s chumelenicemi a bílou tmou. V krbu mi praskají smrková, borová a osiková polena… Nuž, romantické je to… Škoda, že tak pozdě a místo jara…

Bohužel, příroda k oněm falešným Vánocům přidala i neméně nechtěný „dárek“ v podobě výrazně vylepšeného druhu betakoronaviru jménem SARS-CoV-2. Je to 120 nm drobeček s jednovláknovou ribonukleovou kyselinou, která jeho genetickou informaci nese v 30 tisících bázích. Jen připomenu, že nejmodernější procesory obsahují dílčí tranzistory o velikosti 7 nm, kterých bývá přes miliardu. Mimochodem, vzpomene si zde někdo na akci české vlády Internet do škol z doby před devíti lety, v rámci níž se dodávaly počítače s procesorem Tualatin: 130 nm, 44 milionů tranzistorů? Jak vidíme, rozměrově je celý stroj viru řádově srovnatelný s jedním jediným tranzistorem postaršího CPU, avšak na rozdíl od něj obsahuje titěrný zlomek řádu tisícin jednotek nesoucích či pracujících s informací.



Občas přemítám, byť ne zcela vážně, o tom, že struktury genetické informace, tedy DNA a RNA jsou tak komplexní, že by vlastně mohly mít i funkci jakéhosi „mozku“, konkrétně vědomí. To by jistě bylo jiného druhu, než to naše (i když o lidstvu je v této souvislosti obtížné mluvit, neb někteří jedinci se chovají, jako by žádné smysluplné vědomí, potažmo mozek, ani neměli). Představuji si, jaký by pak asi takový virus prožíval pocit… ach ta slast… když jeho hrot pronikne blánou buňky a vpustí do ní svůj genetický materiál. Jaký je to pro něj asi požitek, když se buňka podvolí a dělá přesně to, co on chce… Samozřejmě, že mířím ke srovnání – byť to nutně zahrnuje mnoho nedokonalostí – k pocitu muže, jehož „hrot“ proniká panenskou blánou děvčete. Ach ta slast… Tedy čistě technicky vzato, nic moc, ale zato ta psychická stránka věci… Ještě jednou: ach, ta slast…

Bohužel, aktuální skutečnost není nijak romantická, jak by se možná zdálo z mého předchozího textu. Virus SARS-CoV-2 již napadl statisíce lidí a hodně přes deset tisíc jich i zahubil. Je to stroj na zabíjení. Příroda ho vymyslela obdivuhodně. Není radno jej podceňovat. Pro svou záškodnickou činnost používá i imunitní systém hostitele – aktivuje jej způsobem, že ten masivně útočí na ty buňky těla, kde to není nutné a sám tak poškozuje například srdce, ale i další orgány. Tím se tělo ještě více oslabí a virus dokoná dílo zkázy. Pravděpodobně proto není tolik úspěšný u malých dětí – ty totiž mají mnohem slabší imunitní systém, a odpověď jejich organismu na přítomnost viru není tak extrémní. Ovšem tím není řečeno, že by snad děcka byla odolná zcela. I v jejich řadách jsou oběti, byť v menší míře, než je tomu u dospělých, obzvláště pak v nejstarší populaci.


S koronavirem bojuje i tříletá holčička. Aliye selhaly plíce, dýchají za ni přístroje

Náš stát přijal mnoho nutných omezení, aby viru co nejvíce bránil v jeho temných rejdech. Přesto žijeme s mnoha nejistotami ohledně zdraví svého i nejbližších, ale i ohledně své další budoucnosti a živobytí. Není to lehké. Přiznám se, že i já sám mám určité obavy. Jsem už hodně starý a nevím, jak by mé znavené tělo při útoku vetřelce obstálo. Raději jsem zaplatil, tedy předplatil, služby spojené s provozováním Pedonie na další období, takže i beze mne by tu říše s vámi byla ještě dlouho. Ale, jak píši, toto opatření jsem učinil jen pro jistotu. Nejpodstatnější je přes všechny potíže zachovat chladnou hlavu, ohleduplnost k sobě i svému okolí a k budoucnosti hledět s přiměřeným optimismem. Každý problém se nakonec vyřeší, každá potíž může být zdrojem příležitosti.

Milí soukmenovci, posílám vám tímto alespoň virtuální povzbuzení. Držme se! Nepodléhejme trudnomyslnosti. I v této době tu máte Pedonii, která je na vaší straně…

Asce
Kancléř Pedonie

[Asce]

Milí pedonští šlechtici, vážení členové a příznivci fóra!

No, to je mi tedy doba. Pokud už člověk potká nějakou tu dívenku, pak je takto zachumlaná



Všude, ze všech stran, ze všech úst rouškou zakrytých i nezakrytých, neslyším téměř nic jiného, než zvěsti o tom, jak s naší Západní civilizací mává koronavirus. Tedy on mává i s místy jinými, ale o tom toho zas tolik nevím, takže to bych ponechal stranou svého komentáře. Nu, snad už pochopili všichni – to, že „vůdci“ sice léta vytrubovali naši vyspělost, takže si můžeme dovolit mít desítky pohlaví, které si může vybírat kdo chce a jak chce, můžeme cpát hromady peněz lidem, kterým se nechce pracovat a nikdy z toho státu nevrátí ani zlomek, můžeme si zacpat ústa, když chceme na to poukázat, neboť jsme svobodní v tom, že si svobodně uvědomujeme, že to se nesluší, můžeme zkrátka spoustu a spoustu věcí. Jenže na dluh. Dlouhodobě se v mnoha zemích zanedbávalo zdravotnictví, hmotné rezervy a zejména soběstačnost i v těch výrobcích, kde to dříve nebyl žádný problém. Místo toho jsme se dali na proklamace, které jako kdyby přes kopírák vypadly z pera dřívějších politických pohlavárů, totiž těch totalitních. Jen místo slov „pětiletku splníme již v prosinci“, a „my již v listopadu“, což byly tzv. socialistické závazky, kdy se jednotlivé „brigády socialistické práce“ předháněly, kdo se ke komunismu, „cíli všeho lidstva“, přiblíží dříve. Skutečnost však byla taková, že stále bylo plno zboží nedostatkového, na kdeco se stály fronty, korupce jen kvetla a komunismus nikde. Dnes se předháníme v tom, kdy kdo odstaví auta na spalovací motory, jaderná energie je sprosté slovo a škodlivé dopady jednotlivých „zelených“ technologií nikdo neřeší, protože to by nám bránilo ve výhledu na růžové zítřky, které nastanou, pokud se všichni podvolíme ekoteroristickým nápadům. Zdá se mi, že v naší zemi je to přeci jen o malinko lepší než západně od našich hranic, že zde je ještě mnoho lidí, kteří uvažují hlavou, a také lidí ochotných udělat něco pozitivního pro bližního svého. Jako opak a příklad absolutní hlouposti a ignorance Západní civilizace bych volil masový průvod v Madridu za „ženská práva“ na počátku tamější koronavirové nákazy, jehož se účastnila i manželka premiéra Španělska, a jehož hlavní heslo přibližně znělo: „Diskriminace žen zabíjí víc než koronavirus!“ No, dál bych to raději nekomentoval, protože organizátorky této akce bych musel nazvat vražedkyněmi a jistě bych se nezdržel ani použití velmi expresivních výrazů porušujících pravidla Pedonie…

Nicméně, přátelé, i za předpokladu, že se budeme – k čemuž jednoznačně nabádám – chovat zodpovědně a ohleduplně, tak stejně z toho malého ničemy jde strach. Nepodceňujme ho a chraňme sebe i své okolí. Já jsem ve skupině, kde si virus vybírá značné procento obětí, a tak jsem raději zajistil Pedonii tím, že na všech místech, kde je Pedonia rozprostřena, jsem služby předplatil na cca tři roky. I kdyby se se mnou tedy něco stalo, mohli byste web používat ještě dlouho. Ale samozřejmě doufám, že budu stále fit a s vámi. Pravda, sil ubývá tak, jak naopak léta přibývají a třeba milované těžební a pěstební práce v lese se mne již letos poprvé týkat nebudou. Naštěstí se při správě fóra není nutno ohánět sekyrou. Ale je fakt, že po lese a práci v něm se mi bude stýskat. Byl to pro mne navýsost šťastný a duši hladící pocit, když jsem si po nějaké té hodině dřiny sedl na pařez, obklopen lehkým šuměním stromů, s momentálně nevyvratitelnou představou, že jsem sám na celém světě, kteroužto nenarušovaly ani tiše se snášející vločky sněhu… Šálek horkého čaje z termosky a pořádně tlustý krajíc chleba se slaninou…

Hm, některé dívenky jsou roztomilé i s rouškou…



Chtěl bych se také svěřit s tím, že mám problém s nováčky. Do registračního formuláře jsem jak v češtině, tak v angličtině (děkuji moderátorovi Neptunovi za překlad) vyvedl tučným červeným písmem nápis, který říká, že aktivace účtu proběhne, až mi ze svého registračního e-mailu uchazeč pošle stručný text o tom, proč chce vstoupit a ujištění, že Pedonii nebude nijak škodit. Nu a kde nic, tu nic. Přitom si nemyslím, že by požadavek byl nějaký přemrštěný. Žádostí o registraci není málo, ale, jak píši, požadované ujištění nikdo neposílá. A tak nám členové nepřibývají. Copak neumí číst? Nechápu to…

Ale konec hořekování. Ze všeho nejlepší totiž je být. A o to, aby to bylo bytí, a ne od života bití, má každý šanci se zasloužit. Někdo třeba i zasouložit – nu, pravda, sice jen s dospělačkou, ale nic na tomto světě není dokonalé. To bychom si totiž mysleli, že to není opravdové žití, ale jen nějaký Matrix. Ostatně, co si o tom myslí děvče na obrázku, nám dává gestem jasně najevo: „Hlavu i hlavičku vzhůru…“



Asce
Kancléř Pedonie

[Asce]

ZEMŘEL KRÁL PEDONIE



© Asce ze serveru asceroute.com

Podle neoficiální zprávy zemřel Král Pedonie, pan Petr Dostál, alias Plyšáček. Bohužel, bližší podrobnosti dosud neznám.

Milý Petře, kéž je ti na onom světě lépe. Jistě nemůže být tolik pokrytecký, jako ten zde, jistě v něm bude více lásky a porozumění. Znali jsme tě jako člověka sice poněkud dětinského, ale s velkým srdcem, přátelského, pracovitého, dokonalého učitele tanečků, jehož dívenky doslova zbožňovaly.

Opustil jsi nás, protože jsi neunesl tíživou životní situaci, ze které nebylo radostného východiska. Svým způsobem to lze pochopit, ale to nijak neumenšuje můj, ale jistě nejen můj, smutek. Byl jsi tak mladý, že bych snadno mohl být tvým otcem. Když odchází mladí, je to dvojnásob smutné.

Jsou věci, které by se stávat neměly, ale ony se přesto dějí. Toto je jedna z nich. Je mi moc, moc smutno…

Asce
Kancléř Pedonie

[Asce]

Milí pedonští přátelé, příznivci fóra i letmí návštěvníci!

Dnešní proslov bude trochu i takovým mým zápisníčkem, alias blokem čili ještě jinak řečeno blogem. Jak se asi dá tušit, momentálně žádné převratné změny ve fóru nechystám, vše se pohybuje v zajetých kolejích – ostatně posuďte sami:

• Noví členové přibývají tempem závodního slimáka – zájemci z řad cizinců si dají on-line přeložit registrační formulář strýčkem Google, a přímo v této nové, překladové stránce, se snaží odeslat žádost. Což pochopitelně nejde. Další skupina tvrdošíjně odmítá prohlásit, že Pedonii nebudou nijak škodit. A konečně ti, co vše zdárně absolvují, přestože byli mnou ujištěni, že u nás žádnou DP nenajdou, tak se ihned vrhnou do subfóra foto. Občas ještě proletí „slibně znějící“ sekci Zneužívání. Zajímavé je, že zatímco registrační formulář si museli nechat přeložit, po vstupu do fóra anglickou Pedonia Empire okázale ignorují. Po ověření „smutné pravdy“, že skutečně zde žádné DP není, se s námi bez rozloučení nadobro… inu, loučí. Takže nic nového pod sluncem, setrvalý stav…
• Aktivita na fóru i v chatu – visí na několika jedincích, kterým tímto děkuji. Je fajn, když také připíše něco někdo jiný než já sám, protože jinak bych mohl mít psychický problém s tím, že na stará kolena trpím samomluvou. Jenže to je evidentní polopravda: trpím jen bolestmi starých kolen, samomluvou nikoliv. V době koronavirové jsou omezeny možnosti pohybovat se venku a okukovat, jaké to pěkné holčičky nám příroda vykouzlila, abychom my jim zase na oplátku vykouzlili milý úsměv. Myslel jsem, že tento výpadek volnosti využije více členů Pedonie k práci pro fórum. Je přeci možno psát o sobě a svých dávných zážitcích, ale i tužbách, představách, o interakci s okolím (co kdo ví a jak to bere), zamýšlet se nad společností a jejím přístupu k sexualitě nejen dětské, ale i obecně, zkoušet extrapolovat současný vývoj do různých hypotéz a pak o nich diskutovat… Jak vidíte, opět ale vše v obvyklém polospánku…

Jedna změna ale přeci jen poklidnou hladinu Pedonie rozčeřila. Touto událostí je dekorování uživatele Pavel XYZ za člena VIP sekce, alias jeho vstup do Clubu Pedonia. Milý Pavle, tímto ti slavnostně blahopřeji. Připomínám ale, že být VIP členem v sobě nese i jistý závazek, a to ať už týkající se práce pro Pedonii, tak i loajality k ní, mlčenlivosti o příbězích či detailech příběhů, které jsou v Clubu sdíleny, ap. Jmenování do VIP sekce neberu na lehkou váhu, a proto se na názor ptám Rady Pedonie, čili ostatních VIP členů. V daném případě byli všichni ti, kteří se k meritu věci vyjádřili, pro udělení této pocty Pavlovi. Za sebe mohu říci, že důležitým – logicky však ne jediným – důvodem k tomu, abych o přijetí Pavla do Clubu Pedonia vůbec býval uvažoval, je jeho rozumný, duševně stabilní a klidný projev na fóru i v chatu. Je škoda, že někteří jiní soukmenovci ne vždy zvládají svou psychiku a podléhají různým výkyvům až nezvladatelným návalům emocí. Přeci jen v Clubu jsou příběhy, které nejsou pro každého a na jednotlivé jeho členy proto musí být alespoň elementární spolehnutí, že v nějakém náhlém, třeba i krátkodobém hnutí mysli, se tyto věci nedostanou „za klubové dveře“.

Opačným „příběhem“ je naopak mé rozhodnutí ukončit přístup na fórum našemu jinak dlouholetému členu Miminko. Pokud si někdo myslí, že jde o nějakou mstu či něco podobného z mojí strany, rovnou musím říci, že tomu tak není. Naopak, Miminka jsem dlouhé období bral jako svého „digitálního“ přítele, dokonce jsem mu – neboť on je věčný dyndal – posílal velmi choulostivé fotky své přítelkyně Táni. To vše, aby chápal, že jej beru vážně. Stejně tak jsem k němu přistupoval i ve všech jiných oblastech života. Bral jsem ho i s jeho chybami – které, upřímně řečeno, bych u jiných lidí z mého okolí netoleroval. Neboli to, že nás spojovala pedofilie, bylo pro mne signálem, abych ustoupil ze svých nároků a komunikoval s ním radostně, jako s každým, kdo je mým kamarádem či dokonce přítelem. Radoval jsem se, když on se radoval a snažil se zmírňovat jeho smutek, pokud se mu zrovna nedařilo. Blahopřál jsem mu k jeho umělému miminku i k jeho opravdické starší přítelkyni. Ale to, jak se řadu posledních týdnů Miminko zde projevoval, je nejen v rozporu s pravidly Pedonie, s jejím posláním, ale i s mým naturelem a chápáním lidskosti. Proto bych současně velmi prosil, abych zas neobdržel větičku: „Je nás tu pár, a ještě se banuje.“ Napsal to před časem Cykle v souvislosti s úplně jinou událostí a mne tehdy zamrzelo, že to píše. Zrovna já totiž bany šetřím jako se šafránem a dávám je, až když už to opravdu jinak nejde, až tehdy, kdy by jinde okamžitě s dotyčným dávno udělali kratší a přímočařejší proces.

Aby to bylo ještě lépe a správněji pochopeno, na Pedonii:

• Není problém případně říci: „Plyšáček se choval v rozporu se zákonem, a byl proto po zásluze potrestán“. K tomuto výroku bych sice diskutoval, ale je to výrok, který nijak neporušuje pravidla Pedonie a jistě by se pod něj podepsalo mnoho našich spoluobčanů z běžné společnosti.
• Není problém případně říci: „Plyšáček se choval jako blb, vytahoval se a myslel si, že sežral Šalamounovo hovno.“ Zde bych pisatele upozornil na vulgaritu, ale nechal bych to jinak být, dokonce bych se s podstatou sdělení částečně ztotožnil.
• Je zásadní problém sdílet (autor: Miminko. Zestručňuji): V našem městě nějaký mladík zneužil mladší pubošku. U soudu dostal jen podmínku, protože bylo shledáno, že je natolik duševně zaostalý, že mentálně žije ve stejném věku jako zneužitá dívka a nikdy tomu ani nebude jinak. Pouze mu budou tlumeny sexuální funkce. Dle znaleckého posudku akceptovaného soudem se u mladíka nejednalo o pedofilii, ale o zmíněnou retardaci, kdy si dle svého vnímání světa našel sobě rovnou „partnerku“. Miminko považoval rozsudek za skandální, neboť dotyčný by měl jít podle něj do vězení na mnoho let. Ačkoliv to bylo výslovně zakázáno, rozhodl se sám porušit zákon a ve svém městě o dotyčném mladíkovi rozhlašovat, že je pedofil a poštvat proti němu lidi, aby jej zlynčovali. S tímto se opravdu nemohu ztotožnit, nehodlám to ani tolerovat, na webu člověka takového smýšlení prostě nechci.
• Je zásadní problém napsat mj. na chat jako reakci krátce po mém vložení Plyšáčkova parte: „Toto je nejkrásnější den mého života!“ Neboli nejde se radovat ze smrti kohokoliv. I když někdo provede strašné věci, což není Plyšáčkův případ – ten prostě jen miloval koho neměl a chlubil se tím, což tuplem neměl. Já ale nejsem dokonce ani proti trestu smrti, třeba za vícenásobnou bestiální, absolutně a nezpochybnitelně prokázanou vraždu – ale i pak je to smutné. Bestialita → 100% usvědčení → řádné odsouzení s možností obhajoby → trest od řádného soudu. Žádná radost. Pro někoho třeba zadostiučinění, ochrana před dalším pácháním zla, prevence, a co já vím co, ale nikdy radost! K hlásání pomstychtivých řečí a krutosti je plno jiných webů, ne Pedonia.
• Miminko jásal (opakovaně, výše uvedený přiklad je jen nejvíc do očí bijící, nejvíc upřímný) nad Plyšáčkovým neštěstím a nakonec i smrtí. Nad neštěstím a smrtí pedofila, jímž je ovšem sám také. Dělal to s plným vědomím toho, že to říká lidem, pro které byl Plyšáček přítelem nebo aspoň kamarádem. Věděl, že pro mne byl Plyšáček dokonce nejlepším a jediným skutečným přítelem, a že jeho neštěstí a obzvlášť smrt mne velmi bolí. Jistě i pár dalších členů Pedonie toto úmrtí zasáhlo. Miminko se zachoval vůči mně a dalším tak krutě, tak bezcitně, že si to ani neumím vysvětlit. Pro takového člověka tu není místo. I kdybych měl být na Pedonii třeba sám. Ale já věřím, že s tím, co jsem právě napsal, zde sám nezůstanu… Jestliže Plyšáčka neměl Miminko rád, nikdo mu to nebere. Nikdo po něm nechce, aby jej vzýval či chválil. Ale jiná věc je elementární lidskost.

Tolik z dění / nedění na Pedonii a nyní – jak jsem již vyhrožoval výše – něco k mé osobě. Nu, právě uplynulý měsíc duben 2020 se do mé mysli nezapsal zrovna šťastně…


Abych to nemusel pořád opakovat, uvedu jednu důležitou informaci o Plyšáčkovi zde, pro každého. Plyšáček mi svěřoval prakticky všechno, ale já drtivé většině věcí nevěřil. Prostě jsem jej považoval za narcistu, ale současně za zbabělce. Tedy chlubit se, vytahovat se, to ano, ale reál? To rozhodně ne. Přeci i králem byl pro mne jen jako, ačkoliv on se snažil nemálo, aby tak vypadal doopravdy. Nicméně pro jistotu jsem mu důrazně domlouval, ať už jsem si o tom z hlediska reality myslel cokoliv. Viděl jsem jej „ve dvou světech“, ale s tím, že ten snový má přeci jen přesah do toho skutečného. Nejvíce jsem mu proto rozmlouval to, o čem jsem věděl, či si to aspoň myslel, že pravda je. Nešlo o nic trestného, ale „jen“ krajně nevhodného. Mám na mysli různé scénky z obchodů, cukráren, muzeí, výstav, kde se k sobě Plyšáček s Královnou chovali tak, že to plno postarších normálových žen muselo vytáčet k nepříčetnosti. Mluvívali jsme spolu telefonem hodiny a hodiny. Někdy jsem na něj křičel tak, že to ohrožovalo mne samotného, protože obvykle jsem přitom byl v pracovně a pokud jsem byl hlasitý, bylo to bezpochyby slyšet i ven, kde chodili lidé… Abych se konečně dostal k jádru věci. Když mě po svědecké výpovědi v Plyšáčkově kauze paní vyšetřovatelka odváděla z kanceláře a byli jsme sami ve výtahu, do ticha řekla: „Jenom abyste věděl – všechno, co vám kdy pan Dostál do námi odposlouchávaného telefonu vykládal, je pravda. On sám to takto vypověděl do protokolu“. Upřímně řečeno, ani toto pro mne není nezvratný důkaz. Ukázalo se, že Plyšáčkovo chování neovládá ani tak narcismus, jako histriónská duševní porucha, tudíž vůbec není vyloučeno, že raději se nechal zavřít na x let, než aby přiznal, že si ty různé Královské orgasmy vymyslel. Protože co může být pro histrióna horšího, než když mu ukážete, že není ničím výjimečný, že není žádné Jeho Nej-nej-nej-výše-než-vysokoblahorodí, žádný sám PEDOKRÁL Plyšáček I. Nicméně to, že Plyšové příhody jsou nakonec pravdivé, po onom krátkém a důvěrném rozhovoru považuji přeci jen za pravděpodobné.

Už dávno dopředu jsme byli s Plyšáčkem domluveni, přesněji řečeno, byl jsem obeznámen s jeho odhodláním, že kdyby všechno prasklo, bude mlčet (což nesplnil - inu histrión), přičemž jakmile to půjde, spáchá sebevraždu (o což se pokusil již ve vazbě, ale pak ho důkladněji hlídali). To proto, aby nemohl nikoho z blízkých ohrozit, aby neohrozil Pedonii a jelikož přijde úplně o všechno – tedy o milovanou bytost, o milovanou práci, o milovaný projekt Pedonia, o byt, o všechny peníze, nezbyde na světě nic, na čem by mohl založit novou existenci. Až by případně vyšel z vězení (a následného „léčebného ústavu“), což samo o sobě byla ne úplně samozřejmá věc, bylo by to celkem po nějakých 14 letech. On ani nyní v podstatě nic, než tanečky neuměl. Ty sice provozoval dokonale, ale k holčičkám už by jej rozhodně nikdy nikdo nepustil. A zkuste si představit – vím, ono to ani nejde – co bude potřeba za dovednosti k práci za 14 let, když by navíc ani neměl smysluplný kontakt s realitou, aby se na to mohl nějak připravovat. Vrátil by se s pověstí propuštěného úchyla, jako chudý, zadlužený, díky týrání spoluvězňů za vyřčeného i nevyřčeného souhlasu dozorců s podlomeným zdravím fyzickým i psychickým, bez jakýchkoliv znalostí něčeho užitečného, bez bydlení, jako vyvrhel… Dávalo mi smysl, že uvažoval v dimenzi „teď si od života vezmu všechno, budu mít to, o čem jen planě sní tisíce tisíců soukmenovců – a pak konec, sebevražda“. Nepřipomíná vám to aspoň vzdáleně nějaké klasické dílo?

Tedy i když je to nesmírně smutné, s Plyšáčkovou sebevraždou jsem počítal jako s předem zvoleným „etapovým“ cílem. Kdykoliv to jen šlo, tak jsem mu to v dopisech do vazby či vězení rozmlouval. Ovšem stejně tak, jako bolestně, jsem to vnímal i jako předem danou nutnost, uznání konce jeho cesty. Poselství bylo předáno! Odešel, protože tím splnil CÍL a slovo dané mně, ač jsem jej o něj nežádal. Dříve se tomu říkalo jednota a boj protikladů. Z očí mi kanou slzy, protože jsem smutný, že mě opustil můj vzácný přítel. Jsem hrdý, že to dokázal. Nechci pátrat po detailech. Chci si jej pamatovat ve formě. Svého nejlepšího přítele chci mít v paměti třeba tak, jak jsem jej zachytil na své fotografii uveřejněné v minulém příspěvku.

Plyšáčkovo poselství říká, že nejsme blázni, pomatenci, pomýlení snílci, tvůrci absurdních a zavrženíhodných bludů. Hlavní idea pedofilie, kterou si neseme „vypálenou“ v mozku jako cejch, je pravdivá. Byť je Západní civilizací ta myšlenka potírána, oboustranně opětovaná láska mezi mladinkou dívenkou a dospělým mužem je možná stejně, jako jakákoliv jiná heterosexuální láska. Pedofilní láska může být stejně kvalitní jako jiná. Její kvalita je daná kvalitou aktérů samých více, než tím, jakého je kdo z nich věku. Jako vždy ve svých úvahách, i zde dodávám, že extrapolace ad absurdum není smysluplná.

Nesníme tedy o nesmyslech, sníme o tom, co je možné, reálné, byť v současnosti nedosažitelné. Je to jako kdyby dnes měl člověk znovu přistát na Měsíci. Rozhodně by to šlo, přesto se tak neděje. Materiální náklady jsou příliš vysoké. U pedofilní lásky by šlo o náklady psychické, s nezměrným potenciálem pedofila i propedofilní děvče zcela psychicky zničit státní mašinerií. Pedofila pak navíc i fyzicky, materiálně a jakkoliv jinak. Jsme ukáznění občané, a proto k sobě žádnou propedofilní dívku mocným citem připoutávat nebudeme. Ale Plyšáčkovou obětí se nám dostalo královského daru. Víme, máme to potvrzeno, že to, co je v nás, není žádná nemoc. To, co v duši nosíme, je skutečná, ač pokryteckou společností zatracovaná alternativa standardu, vhodná pro malou množinu dívenek "s neklidnou duší" (tedy ani zdaleka ne pro každou) a malou skupinu pedofilně orientovaných mužů (ani zdaleka ne pro každého).


Aby toho nebylo málo, též v dubnu mi zemřel milovaný strýc. Pravda, byl v požehnaném věku více než 90 let, kterých se dožil v psychické pohodě a relativně slušné fyzické kondici. Odešel smířený, neboť se mohl za svým předlouhým životem ohlédnout očima poctivého chlapa, který stál vždy zpříma, mnoho věcí dokázal a mnoha lidem pomohl. Po úmrtí mého otce jsem bydlel v jeho rodině, kde se s tetičkou starali, jako bych byl jejich vlastní dítě – zatímco vlastní matka se mne zřekla… I zde se to úmrtí dalo očekávat. I z tohoto odchodu jsem velmi velmi smutný…


Nu, kéž je květen milosrdnější… Kvete plno zajímavých stromů a bylin. Příroda se naplno rozjela za svým cílem, totiž milovat a být milován, aby vzniklo nové pokolení každičkého, kdo si vybojoval své místo na slunci života. Nu a já už bych měl nechat psaní a také se rozjet – do Severních hor, k velkému Javoru na Ztracené cestě, která nevede nikam. Každý rok zjara kontroluji, kolik jí zase ubylo, o kolik je ještě ztracenější než minule. Kdysi vedla ke krásnému velkému statku, ale po tom již dávno nezbyly ani rozvaliny. Kdo neví, nepochopí. Kdo ví, nepochopí také. Zbytečně mnoho zla se prohnalo naší krajinou a životy předků. Zbyly tu poslední kameny vymezující cestu k bývalému domovu kohosi a připomínka, že nic netrvá věčně. Budiž to mementem, abychom se jeden ke druhému chovali hezky, protože život, jakkoliv dlouhý, je nakonec krátký a nedává smysl si to málo ještě ošklivit…

Milí přátelé, mějte nadcházející měsíc plný sluníčka, ale i životodárné vláhy, rozdávejte okolo sebe úsměvy a dobrou náladu. Přeji vám, aby i naopak, na vás se ostatní usmívali, holčičky pak ponejvíce. A i kdyby ne, je tu příroda, a ta potěší vždycky. Tedy pokud si na vás zrovna nesmlsne nějaká krvežíznivá hmyzí aktivistka za práva savých potvůrek. Ale vy byste zvládli jistě i to. Ostatně denně musíte zvládat složitější úskalí. Tak ať se daří!


Asce
Kancléř Pedonie

[Asce]

Milí pedonští šlechtici, členové fóra i letmí návštěvníci!

Dnes bych vás chtěl seznámit s jednou soukromou zprávou, která oceňuje některé mé skutky souvisící s Pedonií. Obsažené pochvaly mne pochopitelně těší. Přišlo mi, že odpověď mohu pojmout obecněji a podělit se o ni i s vámi ostatními.

Z dopisu, který mi zaslal jeden z členů (kráceno):

… Vlastně jsem ti chtěl hlavně poděkovat za to, jak popisuješ své životni příběhy. Vážím si toho, jak to všechno sepisuješ. Jak to píšeš bez nějakých zábran. Někdy jsou to až erotické povídky. Ale pořád to má svou hodnotu, ať popisuješ cokoliv. Tímto ti chci za všechny ty články poděkovat.
Druhá věc je, že ti děkuji, že se snažíš udržet Pedonii. Já vím, že nejsem kdovíjaký přispěvatel. Ale jsem si vědom, že je to místo, kde může každý napsat svůj názor. Nikomu nebude upřen jeho pohled na svět. Je to další věc, které si vážím.
Jenom nevím, co by mi měla Pedonie ještě víc nabídnout. Možná už není důležitá pro mě, ale pro jiné snad ano. Ani náhodou nechci snižovat její hodnotu. Chci říct hlavně to, že asi nezaleží na nás "starých", ale na těch "nových". Pokud se najdou, tak to budou asi oni, pro které bude mít smysl největší...

Děkuji pisateli za vyjádření podpory ohledně Střípků. Věřte, že je to pro mne nesmírně namáhavá práce. Nejen, že některé detaily jsem již pozapomněl a musím je dedukovat z dalších souvislostí, ale jde prostě o vzpomínky. Totiž není úplně vždy příjemné připomínat si, co jsem kde podělal, co jsem měl udělat úplně jinak – anebo vůbec. A k tomu ještě navíc přistupuje to, že vše mám „hodit“ do psaného textu. Vzpomínky mají v hlavě více méně charakter obrazů a řeči – v mém případě lidové, s nějakým tím výrazem poněkud těžšího kalibru. Jistě chápete, že třeba v mých klukovských partách se nehovořilo spisovně a salónní mluvou. V normálním hovoru se často opakují slova, či věty, prostě tak, jak je běžné mluvit, ale jak by to v písemné formě vypadalo příšerně. Zkrátka práce nad memoáry mi dá vždycky pořádně zabrat… Otevřený vskutku v těchto příspěvcích jsem, i když něco si přeci jen nechávám pro sebe, popřípadě pro ústní podání někomu, koho považuji za důvěrného přítele, jakým byl Plyšáček… Byl bych rád, kdyby čtenář nevyzobával jen to, co by mohlo připomínat, či i bylo, erotikou, ale aby se zkusil nad mými příběhy zamyslet z více úhlů pohledu. Aby si všiml, že vždycky je „něco za něco“, a že pokud se člověk chová jako neřízená střela, jednoho dne prostě narazí. Aby si všiml, kolik jsem investoval citu, a kolikrát jsem byl zklamán, ale přesto to nevzdal. Aby si všiml, že dobré úmysly, nejsou-li doprovázeny zodpovědností, často končí fatálním selháním, a tudíž vždy je lépe řídit se méně emocemi, ale o to více zapojit rozum. A v neposlední řadě bych byl také rád, kdyby si čtenář uvědomil, proč zastávám takové názory, jaké zastávám. Že nejde o nějaké neprověřené předpoklady, jak by věci měly fungovat, byť by toto bylo popsáno v bůhvíkolika knihách, bakalářských pracích a hlásáno jako Svatá pravda, ale že já se často opírám o vlastní prožitky a zkušenosti…

Pisateli též děkuji za pochvalu mé práce spojené s chodem Pedonie. I když nejsem sám, kdo zde publikuje, kdo se angažuje na chatu, přeci jen nelze přehlédnout, že můj podíl je zdaleka největší. To vůbec neříkám jako nějakou sebechválu, ale naopak, jako věc, která mne mrzí. Význam našeho webu spatřuji právě v tom, aby každý mohl vyjádřit své názory, své myšlenky konfrontovat s míněním jiných, ale i si jen prostě ulevit tím, že se svěří a současně přesvědčí, že v bryndě zvané pedofilie, není sám. Nazírám, že toto není jednorázová záležitost, ale že většina z nás se potřebuje o sobě samém ujišťovat, když ne neustále, tak jistě často. Je samozřejmé, že staří pedonští harcovníci již nemají tolik toho ke sdílení. Na druhou stranu je vhodné si uvědomit, že sdílení nejsou jen Střípky, ale i jednovětné konstatování, že dnes jsem potkal před obchodem sedmičku jako ze snu, princezničku s dlouhými zlatými vlásky, štíhlounkou a s milým úsměvem, kterým sice opatřila někoho jiného, ale pak se na mne otočila, a ten úsměv na rtech stále měla. Což se mi dnes vskutku „přihodilo“ a mám z toho i po několika hodinách dobrou náladu. Pedonii neudržuji z nějakého sentimentu či pietě vůči Plyšáčkovi, který byl jejím nejdůležitějším spoluzakladatelem. Činím tak proto, že považuji za chybu, že jiné možnosti, jak v našich zemích o pedofilii hovořit bez předsudků, klišé, hysterie a na základě reálných zkušeností, zkrátka nejsou…

Případným novým členům jsem usnadnil cestu k fóru tím, že jsem celou první sekci jednak přejmenoval z „Provozní informace“ na „Veřejné informace“, a jednak, jak ostatně napovídá sám název, ty „vynořil z úkrytu“ za heslem. Návštěvníci tak mají nyní přístup k subfórům Stanovy, Zásahy adminů, Podněty, Akce, Návštěvní kniha. Tím se rozšířil okruh našich stránek, jež jsou indexovány, a Pedonia se tak již dá snáze vyhledat. V souvislosti s tím, abych (nejen) nováčkům zjednodušil orientaci v našich „předpisech“, rozhodl jsem se je celé přepracovat. Původní Plyšáčkův koncept hodlám zjednodušit, některé příkazy změnit na doporučení, leccos přeformulovat a jiné zas vypustit. Bohužel, při mé pracovní vytíženosti to vidím jako úkol dlouhodobý, předběžně a nezávazně jsem si stanovil jako cílovou metu 31. srpen t.r.

Milí pedonští přátelé, nechť se vám v měsíci červnu daří vše, co jste si předsevzali. Mějte dobrou náladu a šiřte ji kolem sebe. Ostatně na chmury je vždycky času dost. Hoďte je za hlavu a usmívejte se na celý svět. Nikdy nevíte, kdy potkáte krásnou dívenku, se kterou si úsměv budete moci vyměnit…


Asce
Kancléř Pedonie

[Asce]

Milí pedonští šlechtici, řádní pedonští občané, milí návštěvníci a příznivci fóra!

Přímo se nabízí napsat: „Hurá, prázdniny jsou tady, a s nimi všude okolo nás plno holčiček i slečen našich preferencí! A ještě k tomu méně zahalených než v jiných obdobích roku!“ Jenže letos je všechno úplně naruby. Mikroskopické jsoucno jakéhosi bílkovinného svinstva nesoucí genetickou informaci, se kterou naše imunita tak nějak nepočítala, takže se buď nebráníme vůbec, nebo naopak přemrštěně, zařídila dětem prázdniny bezmála půlroční. Až se nakonec i výrostkům a ufrfňaným puboškám po škole stýská. No, to jsou mi věci… Ale ani řada dospěláků není spokojena se stavem věcí vezdejších, neboť likvidace těžce nabytého zařízení a jiného majetku z vytopených sklepů a přízemních místností jim zavdává příčinu pomyslet si, ba i zařvat z plných plic, že tento způsob pětiletého extrémního sucha nezdá se jim jeviti nejšťastnějším…

Dovolte mi proto, abych v úvodu proslovu popřál všem lidem dobré vůle, kteří byli v právě uplynulém měsíci postiženi nějakou nemilou událostí, ať již zdravotní, tak živelní či jinou, aby dokázali zatnout zuby, zapudit chmurné myšlenky a pustit se do práce s přesvědčením, že zase bude lépe. A ono bude. Věřte mi. Jsem starý, leccos jsem zažil, a proto vím, že i když člověk padne tak, že až hubou ryje v zemi, pak ani tehdy to nesmí vzdát. Postavit se zpět na nohy obvykle bolí a nebývá to hned. Ale pohled vzhůru, až tam, ke hvězdě našeho snění (1), stojí za to, i když třeba ještě máme obličej od bahna, ve kterém možná ještě stále vězíme a kterého má nejeden až po krk… A také nezapomeňte, že pokud je vám těžko na duši, lépe se vám to bude snášet, když se svěříte, vypovídáte, vypláčete tady, protože Pedonia je tu pro vás…

Poznámka č. 1 pro ty, kdo chtějí číst více (klikni pro zobrazení / skrytí textu)

Větičku o snění jakožto duševním procesu, který nám může poskytnout záchytný bod pro další žití, jsem vložil i jako vzpomínku na Plyšáčka. Sebevražda čili opuštění své hvězdy osudu je krajní řešení, kdy tam, ani zpět, není kam. Od bolesti ale neosvobozuje. Jen ji přenáší na ty, kdož měli rádi… Ach, Petře, jak mi chybíš… Ačkoliv jsem se nepídil, jak jsem napsal v dřívějším proslovu, přesto již vím, jak Petr zemřel. Smrt bývá nehezká…

V uplynulém měsíci červnu Pedonia zaznamenala několik „kulatých“ či jinak zajímavých statistických údajů:

• Počet členů dosáhl (a překročil) 150. Na tom, že po mém řádění ve členské základně s výmazem cca dvou tisíc účtů, jsme stále malá komunita, se tím samozřejmě nic nezměnilo.
• Počet příspěvků dosáhl (a překročil) 9 tisíc. Ani to není úplně „spravedlivý“ údaj, protože po převzetí fóra pod svou plnou správu jsem řádil i zde a smazal (skutečně odstranil, ne pouze přesunul) asi pět set příspěvků.
• Součet poděkování druhého (Asce), třetího (Neptun) a čtvrtého (Leonid) nejděkovanějšího člena konečně dosáhl (a přesáhl) počet poděkování, jež od členů obdržel Plyšáček, který ale z logických důvodů přestal publikovat před cca 26 měsíci.
• Součet počtu příspěvků druhého (Asce) a třetího (Neptun) nejpilnějšího přispěvatele dosáhl (a přesáhl) polovinu (!) počtu příspěvků vložených Plyšáčkem. Ten ale, jak poznamenáno výše, již cca 26 měsíců nemohl vložit příspěvek jediný.

Poznámka č. 2 pro ty, kdo chtějí číst více (klikni pro zobrazení / skrytí textu)

Ze dvou posledních údajů plyne, že z hlediska toho, co je na fóru vždy nejviditelnější, tedy přispívání, diskutování a děkování, pro Pedonii nejvíce odpracoval právě Plyšáček. Přes veškerou svou snahu nejsem schopen já, coby „postplyšáčkovský“ nejvyšší „šéf“, výpadek jeho práce „frontmana“ nahradit. Znovu to ukazuje na nesmyslnost požadavku jistého člena, abychom se všeho „plyšového“ na Pedonii zbavili. Fórum by se tím prakticky rozsypalo – s Plyšáčkovými příspěvky by se musela totiž odstranit i oboustranná diskuze (jeho na jiné a ostatních na něj), lidé by měli poděkování od nikoho, sami by děkovali za nic… I kdybych předmětné věci jen přesunul někam, kde by nebyly „vidět“, tak to abych si na to pořídil pracovní sílu na plný úvazek. A jak by k tomu přišli ti autoři, kteří si dali práci se svými příspěvky reagujícími na něco od Plyšáčka, když bych jim to smazal? A pokud bych to nechal, tak by jejich text zas postrádal smysl, šlo by o jakýsi výkřik do tmy. Prostě mimo realitu. Založit ovšem zcela nové fórum by šlo. Navíc by mohlo být modernější. Ale kdo do něj bude přispívat? Kdo bude diskutovat? Pochybuji, že by nový projekt dával smysl, a to ať už by byl pod mým vedením, nebo by si jej na svá bedra vzal někdo jiný…

Vkládám informaci o Pedonském podpůrném fondu, z něhož lze na základě pravidel zveřejněných v Pravidelném proslovu kancléře Asceho (únor 2019) čerpat částky na drobnou hmotnou podporu členů Pedonie. Připomenul bych, že smyslem fondu je pomocí dárků praktických či i jen určených pro potěšení, psychicky podpořit ty členy pedonské komunity, kteří mají zásadní životní problémy, zejména pak jsou v nějaké míře zbaveni svobody. Jde o vyjádření solidarity s lidmi, kteří jsou postiženi stejnou úchylkou, která nás sdružila zde na Pedonii. V žádném případě nejde o vyjádření souhlasu s případným trestním chováním dotyčného, ale toliko o projev lidskosti vůči jedinci nám podobného, společností neakceptovaného sexuálního nastavení. Z této podpory jsou vyloučeny osoby, které se dopustily hrubě násilného jednání, či osoby, jejichž primárním cílem bylo ublížit, ať již psychicky či fyzicky. Stav Pedonského podpůrného fondu ke dni 30.6.2020 je 10 000,- Kč.

Jak jsem výše uvedl, jednou z funkcí Pedonie je možnost bez obav, upřímně a svobodně… inu… se zde vyplakat. Když to platí pro každého, pak jistě i pro Kancléře. Totiž, bohužel, první polovina června mne nezastihla ve zrovna ideální kondici. Na což bych si na tomto místě dovolil postěžovat. Ne, že bych snad čekal nějaké rady, musím si vše „vyžrat“ sám, ale jak jsem řekl, když se člověk může svěřit, jde to pak lépe...

Pokud někoho nezajímají mé příhody, tak nechť, prosím, přeskočí až na samý závěr textu. Ostatním děkuji, že mě „vyslechnou“.

Nejprve musím udělat jistou odbočku. Jak čtenáři mých memoárů alias Střípků vědí, v mládí jsem prodělal silnou bakteriální infekci. Útočníkem byl Staphylococcus aureus, lidově zvaný Zlatý stafylokok. No, zatočil se mnou pořádně. Ležel jsem deset měsíců v nemocnici, pak ještě dva doma. Když vše začalo, lékaři říkali mým rodičům, aby se připravili na nejhorší, protože to nejspíš ani nepřežiji. Ale přežil jsem. Po měsících léčby zas lékaři prognózovali, že když jsem tedy přežil, pak vzhledem k místu vstupu nákazy, budu mít problémy s dolní polovinou těla, v každém případě nebudu chodit. Po zarputilých pokusech – byl jsem velmi dynamické a paličaté dítě – za nepředstavitelné bolesti a po nepočítaných pádech, jsem se nakonec rozchodil. Po čtyřech letech jsem již byl dokonce schopen dojít bez zastávky z domova až do školy (300 m). Jen ta bolest, ta mne nikdy zcela neopustila. Každý krok maličko bolí. Více kroků bolí více, a ještě více kroků hodně. Naučil jsem se to nedávat najevo, takže nezasvěcený člověk na mně při chůzi nic nepozná – bavím se, případně i veselím, jako každý jiný. A to se už dostávám k jádru sdělení. Jeden lékař, který byl uznávanou kapacitou, mi před mnoha lety, na mé osmnáctiny, řekl: „Víš, chlapče, chodíš… Ale ber to tak, že to, proč chodíš, je zcela mimo běžnou fyziologii. Tvoje tělo si našlo náhradní způsob. Ale ten nevydrží do nekonečna. Představ si to tak, že máš před sebou daný počet kroků, které ještě uděláš, a pak najednou konec, už to nepůjde. Každým krokem se tomu okamžiku blížíš… Držím ti palce, ať je to co nejpozději ve tvém životě. A to je všechno, co pro tebe můžu udělat…“ Za těch více než čtyřicet let, kdy jsem byl seznámen se svým Damoklovým mečem, se mi několikrát přihodilo, že jsem začal trpět tak strašnými bolestmi pohybového ústrojí, že jsem myslel: „Už je to tady“. Naposledy se tak stalo zhruba před deseti lety. Ale po několika týdnech vždy bolesti postupně ustoupily na standardní mez a vše se vrátilo do „zajetých kolejí“. Někdy jsem v takovém období mohl chodit, byť s obrovským sebezapřením, jindy vůbec… A se začátkem června se tyto krutě nesnesitelné bolesti ozvaly zas. Snažím se vše řešit koktejlem analgetik ve vysokých dávkách – a nedávat, tak jako vždy, nic najevo. Kromě té vlastní fyzické bolesti je ale problém i to, že jsem celý vyděšený, že slova pana doktora tentokrát vejdou v platnost a já přestanu chodit. Jsem hodně dynamický a k tomu chůze patří. Navíc bych přišel prakticky o vše, co mám rád – mé dílny, pracovna, laboratoř, byt, vše je na jiném patře, všude plno schodů…

Zrovna na počátek června mi ale na „stole“ přistály dvě velice náročné softwarové zakázky. Za normálních okolností bych byl nadšen. Tedy ono je to vždy nejen o práci, která mne baví, ale vzhledem k tomu, že jde o programování účetních postupů, tak také o zodpovědnosti, alias nervech. Pokud bych naprogramoval software chybně a zákazník podle něj vydával vadné doklady či výkazy na finanční úřad, musel bych případnou škodu „zacvakat“. Tak a teď programujte, když vás bolí i sedět a analgetiky napěchované tělo by se raději vidělo v posteli…

Aby toho nebylo málo, tak jsem, nic zlého v květnu netuše, na 6. červen slíbil dělat na jedné svatbě ozvučovacího technika. Jak na vlastním aktu v přírodě, tak poté na svatební hostině k tanci a zábavě. Byl jsem „narvaný“ léky, a tak jsem se navíc musel krotit i s alkoholem. Průběh svatby ze svého pohledu jsem vylíčil ve Střípku Asce technikem na svatbě - pojednání o ženách a bolesti. Zde se omezím na to, že jsem si to docela protrpěl, přesto ale i užil, trochu alkoholu nakonec také popil, vybláznil se s pětiletou dívenkou a hnedle, tedy nebýt souhry mimořádně nešikovných náhod, sbalil pětatřicetiletou z přesvědčení single (3).

Poznámka č. 3 pro ty, kdo chtějí číst více (klikni pro zobrazení / skrytí textu)

Ve Střípku je popsáno, jak jsem s dotyčnou ženou šel třikrát ven, to abychom se aspoň na rychlovku pomilovali, a jak ani jeden z těchto tří pokusů nevyšel. Naposledy to bylo proto, že ona se poblinkala z přemíry vodek – no, nepijte to, když to tu dávají zadarmo, že… Hned poté ji odvezli na penzion, aby se z opilosti vyspala. Takže nic nebylo.

Tento víkend do penzionu přijel opět manželský pár, který jsem při svatebním posezení měl napravo od sebe. Ano, to jejich byla ona pětiletá dívenka, co jsme spolu pomocí figurek a Campari zdevastovali ubrus i zákusky na tácu, který někdo neprozřetelně umístil do našeho dosahu. Jak jsem napsal, dívenka s matkou odjeli poměrně brzo na penzion, takže ještě před tím, než jsem se věnoval pětatřicítce, klábosil jsem s „osiřelým“ pánem – otcem dívenky.

A právě ten mne nyní oslovil. Vyjevil mi, že když už nakonec na penzion odjeli všichni čili svatební veselí skončilo, tak on ještě chvilku počkal, a pak zkusil štěstí. Číslo pokoje pětatřicítky znal, penzion je malý, takže není problém vědět, kdo je kde ubytován. A ejhle, jemu štěstí přálo: dveře byly odemčené. Opatrně zkusil pětatřicítku probrat, a zjistit, zda by byla svolná. A i v tom mu štěstí přálo. Takže si důkladně zam…. ééé… pardon… udělal dobře. No, tak já se snažím celý večer a někdo jiný slíže smetanu… nebo co to kdo vlastně lízal… Bože, to je fakt k podělání (ani nevíte, jak těžký psychický boj musím svádět, abych místo slova „podělání“ nenapsal jeho výrazně expresivnější synonymum).

A prý jestli bych mu, to jako tomu pánovi, nepotvrdil alibi. Ženě řekl, že jde za mnou, protože coby ajťák jistě ponocuji, a navíc, že jsme tak domluveni. Prý že jsme probírali, jaký si má pořídit nový notebook. A představte si, manželka mu to věřila. To alibi má být jen pro jistotu, kdyby náhodou…

Ach jo…

Svatební hostina se mi celkově líbila, byť jsem trpěl bolestí. Nebýt té, musel bych se ale tomu, jak se tam jisté věci vyvinuly, od srdce zasmát. Pravda, částečně i na svůj úkor, ale nu což… Jenže ona se na té svatbě přihodila ještě jedna věc, a to je vlastně důvod, proč o tom celém píši. Bohužel se musím omluvit, že následující děj nemohu reprodukovat zcela přesně, ale lehce zamlžit. Samozřejmě při naprostém respektu ke smyslu sdělovaného. Nepředpokládám, že si tento text přečte někdo, kdo by mohl provést identifikaci „hlavní hrdinky“, leč opatrnosti není nikdy dost…

Na zmíněné svatbě, jak jsem již řekl, jsem pouštěl hudbu k tanci i poslechu. A pro větší společnost to nemá smysl dělat jinak než hlasitě. Až s pokročilým večerem mě jen tak podvědomě napadlo podívat se na svůj telefon. Překvapila mě blikající modrá záře notifikační diody. Hm, ztracený hovor, a ještě dvě sms od přítelkyně Evy. Zvláštní. Totiž již před několika měsíci se ke mně začala chovat tak ošklivě, že jsem ji požádal, ať mne raději již nekontaktuje. Dosud toto respektovala. A najednou pokus o hovor, a ještě k tomu ty zprávy… Dostal jsem strach, jestli se jí něco špatného nestalo. Odpověděl jsem jí také pomocí sms, ale ona mi pak psala ještě několikrát, kdy budu končit, že se mnou potřebuje mluvit. Celé to vypadalo naléhavě, opravdu jsem se začal strachovat. Přeci jen to bývala přítelkyně. No, nakonec jsme se ohledně telefonování domluvili na dopoledne…

Eva skutečně zavolala, jak jsme byli pomocí sms domluveni. Rozhovor však dopadl tak úděsně, že něco takového jsem si dosud snad ani neuměl představit. Tak tohle si za rámeček rozhodně nedám! Vlastně nakonec nevím, o co Evě šlo. Totiž jak se ukázalo, nic naléhavého nepotřebovala, nic špatného se jí nedělo. Zato já jsem se od ní dozvěděl na sebe tak strašné věci, že pár hodin po skončení našeho rozhovoru jsem psychicky zkolaboval. Mohu leda tak závidět prašivému psu, protože ten je v očích mé – nyní už bývalé – přítelkyně ve společenské hierarchii o tolik levelů výše, že vůči mně by se jevil jako nějaký superhrdina. Takové ponížení, takové zdeptání psychiky, kterého se mi dostalo od člověka, kterému jsem věřil, kterému jsem ze sebe vždy dával to nejlepší, co jsem uměl, to jsem nečekal ani v nejhorším snu. Nevím, proč měla potřebu mi toto udělat. Opravdu nevím.

Její řeči o tom, že není žádná Dospělačka (ve smyslu Asceho Dospělačka, tj. žena, která často a nadměrně využívá své ženskosti k získávání různých benefitů), přičemž právě o tom, až jaká Dospělačka ve skutečnosti je, bych mohl napsat knihu a Evu přitom použít jako absolutní vzor, mne také tak trochu vyvedly z míry. Bylo zbytečné, aby to říkala, když se oba známe fůru let a víme, jak to je. V hlavě mi proletěly vzpomínky na to, jak jsem právě díky této její vlastnosti trpěl, všechno snášel se zaťatými zuby, protože jsem měl pocit, že díky tomu, že ona je o více než dvacet let mladší než já, tak mi vlastně dává část svého mládí a já to musím nějak kompenzovat. Dělal jsem celá ta léta pro ni užitečného idiota, ať už na pozici partnera (kterým jsem ale byl jen podle jejích řečí, ale nikoliv skutků), dlouholetého přítele (v nepartnerském smyslu) a na konci tuctového kamaráda, jakých má deset na každém prstu.

Jako ilustraci snad to, jak jsme spolu chodili. Byl jsem podle jejích vlastních slov partnerem, což ovšem v danou chvíli značilo „ten druhý“. Celou dobu básnila o jisté mladé ženě jménem Sára, která ovšem o ni zájem neměla. Kdyby se však na Evu pousmála, tak bych měl smůlu. Eva studovala kdesi v Tramtarákově, shodou okolností ve stejném městě jako Sára. Když jsem za ní přijel přes půl republiky, klidně mě nechala v hotelovém pokoji polovinu večera samotného, protože z telefonu v recepci obtelefonovávala všechny biografy v okolí i Sáru, jestli by s ní šla do kina. Ta nechtěla, a tak jsme s Evou mohli být spolu. Kdyby Sára zrovna měla chuť shlédnout nějaký film, jel bych ty stovky kilometrů zbůhdarma. Když jsme třeba spolu šli na lidové tržiště a vybírali jsme náhrdelník, museli jsme vybrat i pro Sáru. Tak takový jsem byl partner. Když to se Sárou pořád nikam nevedlo, vzpomněla si, že by si vlastně mohla něco začít s učitelem z „vedlejší“ školy, protože ho holky obletují, tak to s ním asi bude dobré. Slíbila mi, že když svolím, aby se s ním vyspala, tak že ji to zklidní a bude pak zase „sekat latinu“. A k tomu se nechala ošmatávat od staršího chlapa, protože má krásnou chatu, na kterou by mohla jezdit. Tedy v danou chvíli ještě ne, ale proč si ho neudržovat pro pozdější použití, že… A užitečný idiot Asce zatím Evě pomáhal s kde čím, s její prací, umetal jí cestičky, když se hroutila, že nestíhá, tak s ní trpělivě hodiny rozebíral věci, zanedbával své vlastní povinnosti i sebe, to, aby se pak dozvěděl, že se kvůli němu ani nevyspí, když přitom odmítala jít spát ona, resp. vyhrožovala, že pokud položím telefon, tak neusne a bude myslet na ošklivé věci a něco si pak může udělat. Nedostalo se mi žádného uznání, jen samá přetvářka, podvod, smilstvo, lži, sebestřednost… Celou dobu jsem ji omlouval, říkal jsem si, že ji soudím přísně, že dnes je zkrátka jiná doba… Až mi opravdu odešla s tím učitelem… A víte, jak ten rozchod udělala? Napsala mi sms. Poté zavolala a mně, v tu chvíli neskutečně nešťastnému, oznámila, že má obrovskou radost, že ji potkalo nesmírné štěstí. A když jsem se v podstatě mechanicky zeptal, z čeho je tak nadšená, tak mi řekla, že přeci z toho, že se se mnou rozešla. Chápete tu krutost? Chápete tu zbytečnost té krutosti?

Nicméně přesto jsme zůstali přáteli, tedy jak se říká, s bonusy. Když mohla zahýbat mně, tak ať si parohů užije i pan učitel, že… Upřímně řečeno, na to, kolik času jsem jí opět věnoval, jsem dostával málo. Stejně jako to partnerství, tak i přátelství bylo dost jednostranné. Hlavně se mě, prosím, neptejte, proč jsem jí dávno nekopl do… pozadí. Nu a potom přišla na řadu ta chajda staršího pána. A tak už jsem nebyl potřebný ani jako přítel. Starý pán si rád zasouložil, ona zase užila výlet do přírody. Tedy pardon, on to prý ten pán nedělal kvůli jejímu přirození, on by tam jezdil třeba i sám… No jistě, proč by ne. Jen by ty cesty a jejich náplň byly jiné a také by nikoho dalšího neživil a nevydržoval, že…

Milí přátelé, je mi líto, že máte Kancléře absolutního idiota. Nu, snad to se mnou potáhnete dál, i když jsem se vám tu doslova vyplakal na rameni. Pardon…

Plno věcí mezi mnou a Evou bylo špatných. Neměl jsem ten vztah vůbec udržovat a trpět její výstřelky. Po prvních větách o Sáře jsem se měl otočit na kramfleku a důstojně odejít. Místo toho jsem byl za žebráka s mozkem bez ceny, jen užitečného prací. Za pohůnka, do kterého si ona může kopnout, kdy se jí zachce. Ano, trpěl jsem to. Neustále jsem ji ve svých očích omlouval. Ale po tom, jak mne nyní zcela bezdůvodně napadla, svými jedovatými řečmi ponížila, se to ve mně definitivně zlomilo: „Táhni!“

V průběhu let jsem od Evy dostal nějaké upomínkové předměty, jako třeba kalhotky po našem milování, knihu, dopisy. Nikdy jsem nic takového neudělal, ale tentokrát jsem se rozhodl vše zničit. O té ženě už nechci nikdy slyšet. Přestane pro mne existovat. Vzpomínky na to hezké, co mezi námi bývalo? Ne, vždy by to nakonec sklouzlo k tomu zlému konci, který přivodila. Už mne nemůže potěšit nic, kde by ona figurovala. Nyní už ne. Všechno, co je s Evou spojeno, musí z mé hlavy pryč. Lze to vůbec? Asi ne úplně, ale vynasnažím se. Po tom, co zavolala, jsem čtyři dny probrečel jako malý kluk. A pořád ještě nejsem v psychické pohodě. Ale já to dám…

Poznámka č. 4 pro ty, koho neotravuje Asceho vnitřní svět (klikni pro zobrazení / skrytí textu)

Jak čtenáři Střípků ví, pokud je Ascemu smutno, utíká se do svého vnitřního světa, kde jeho hlavní Město Snů chrání různé bojové jednotky…

Někdy si k tomu kreslím na počítači, což totálně, ale opravdu totálně neumím, leč přesto dělám. Je to pořád lepší, než jen tak zírat do monitoru a přemýšlet, co jsem to vlastně chtěl dělat. Ono kreslení mi přináší soustředění mé jinak ve smutku roztěkané mysli…

Podél jedné z mnoha virtuálních silnic k Hlavnímu městu vidíme zvláštní „krabice“. Jsou z pancířů s ostře řezanými hranami a opatřeny dlouhou hlavní. Tanky dvou těžkých obranných divizí. Ne, tudy nepřítel neprojde. Před první linií, přímo na silnici, stojí mladá, asi šestnáctiletá dívka. Dívá se do dáli a její pohled značí pohrdání. Říká si Alléktó, což není třeba v tuto chvíli dále vysvětlovat. Vedle ní stojí muž středního věku, který velí tankové divizi rozmístěné napravo od cesty. Ti dva se dobře znají, protože jejich jednotky bok po boku již mnohokrát prošly ohněm bitev. Mlčí, protože není řeči a není slov…



Znak vlevo:
Thermopylská legie: divize č. 12, nickname Thaya

Znak vpravo:
Křížová legie: elitní divize č. 2, nickname Vindolanda

Nu, a jak se mnou vše vypadá nyní? Nejprve zrekapitulujme. První dekáda června byla pro mne strašná. Bolesti, bolesti, bolesti. Do toho opravdu náročné zakázky. A to, co s mojí psychikou 7. června provedla ta, pro níž již nemám jméno, to bylo drtivé. Řeknu Vám, že jsem měl myšlenky i z těch nejčernějších. Zakázky jsem dokončil – jednu okolo 20. června, druhou o několik dní později. Bolesti se začaly umenšovat okolo poloviny měsíce. Stále to bolí, ale proti první dekádě června jde o mnohem slabší bolesti, a navíc již netrpím strachem, že bych v tuto chvíli přestal chodit. Zdá se, že bolestivá epizoda pomalu odeznívá a Damoklův meč stále visí na svém místě…

Je červenec, jeden z nejkrásnějších měsíců roku. Nechť každému z nás přinese jen to dobré, nechť jsou povodně – ty od reálné vody, ale i ty na duši – zapomenuty. Ať na naši cestu svítí uměřeným způsobem slunce, protože pak i naše víly mohou chodit nalehko, my vnímáme tu krásu přírody a všem je nám dobře. A nezapomeňte, Pedonia je tu pro vás…

Asce
Kancléř Pedonie

[Asce]

Vážený nejvyšší purkrabí, pedonští šlechtici, měšťané, občané Pedonie, milí návštěvníci!

Měsíc červenec utekl stejně jako voda, kterou konečně poslední týdny svlažily krajinu našeho žití. Tak jistě – každý propršený den nám ubírá z krásných chvil, kdy potkáváme děvčata našich preferencí ve veselém letním oblečení. Umenšuje tak i to málo, co si můžeme dovolit, totiž naše snění… Ale voda je život, což je jedna z nejznámějších pravd, takže jistě se za déšť nikdo nezlobil. A pokud přeci jen ano, tak doufám, že to bylo na oko, to aby, tak jako nesčíslněkrát předtím, deklaroval svou příslušnost ke slovanské rase, jež je pověstná neustálým stěžováním si na něco

Každý měsíc, pokud mne nesklátí nějaká choroba, a vlastně i tak, v tomto čase přináším rekapitulaci dění uplynulých týdnů z hlediska chodu fóra, života komunity, někdy komentuji význačné události, jež by se nás nějakým způsobem mohly dotýkat, často přidávám i osobní prožitky. V uvedeném duchu se zabývám i plány do budoucna. Proslovy mají být jakýmsi pevným bodem v běhu času, ujištěním, že fórum je tu pro vás stále, bude i nadále, ale i o tom, že také Kancléř je jen člověkem – se svými přednostmi i chybami…

Takže co jsem si pro vás připravil tentokrát:

• Změna pravidel fóra.
• Poučení k Asceho příhěhu o Evě z minulého proslovu.
• Zamyšlení nad prapodivnou tezí z přijaté korespondence.
• Vyjádření a poznámky k napadání Pedonie z jiného pedowebu.

❀❀❀
Vážení uživatelé fóra, ale i vy, kteří se chcete k fóru teprve přidat, prosím prostudujte si pečlivě nová pravidla (dále též Pravidla), včetně jimi citovaných příloh. Jsou zde opravdu důležité změny. Konečně! Konečně jsem našel tolik času, abych se touto prací prokousal podobně jako jistý příslušník druhu Formica rufa mými kalhotami v lese. Já však na rozdíl od mravence nepoužil pro zdárné dovršení díla kyselinu, ale nespočetné dávky kávy. Dovoluji si vyslovit předpoklad, že po přečtení Pravidel vám nenaskáčou pupínky, podobně jako mně po nechtěné interakci se zmíněným hmyzem.

To, co je na Pravidlech nejpodstatnější, spatřuji v tom, že jsou mnohem přesnější, věcnější a kodifikují chování, kterým jsme se sice intuitivně řídili již dříve, ale nebylo zkrátka psáno. Předpokládal jsem, že jsme všichni lidé rozumní, a že stačí, když se budeme řídit dřívějšími ustanoveními a přidáme k tomu trochu toho selského rozumu. Leč mýlil jsem se. Nyní tedy budou všichni registrovaní členové fóra vázáni čestným slibem, takže pokud se budou chovat v rozporu s tímto čestným prohlášením, je jasné, že i kdyby se zaštiťovali čímkoliv, tak například vynášením informací mimo svou uživatelskou skupinu se dopouští nemorálního jednání.

Ustanovení, která jsou v Pravidlech, zavazují i k práci. Vypichuji například to, že nováček se musí stručně představit do 7 dnů od registrace v subfóru ZÁPISY NOVÁČKŮ - Proč jsem přišel. Ovšem pozor – toto pravidlo se vztahuje i na již dříve registrované členy uživatelské skupiny Noví členové fóra, kteří tak dosud neučinili. Těmto stávajícím členům určuji lhůtu do 31.8.2020 (tedy cca měsíc), aby tuto věc napravili. Změn je ale mnoho. Znovu apeluji, aby si každý Pravidla prošel. Pokud objevíte překlep, chybu, omyl, dejte prosím vědět. Pokud Pravidla nehodláte akceptovat, dejte také vědět – to abych ukončil vaše členství (tj. smazal registrační adresu, přepsal heslo náhodnými znaky a účet trvale zabanoval).
❀❀❀
Někteří spoluobčané (chtěl jsem napsat spolupedoňané, ale editor mi neustále to slovo podtrhává – Ústav pro jazyk český je zase nějaký laxní ) si mi stěžovali, že do minulého proslovu jsem zařadil rozsáhlou pasáž o mé bývalé přítelkyni Evě a o tom, jak jsem byl z jejího chování, no řekněme smutný. A poučení prý kde? Ale milí přátelé, nebuďte lenoši! Přeci víte, co je dobrou prevencí proti Alzheimerově chorobě: přemýšlet, přemýšlet a zase přemýšlet. Ne každý příběh musí být autorem dovysvětlen, protože i čtenář má právo udělat si pro sebe svůj vlastní závěr. A některé příběhy poučení ostatně ani nemají (což je také poučení ). Nu dobrá, že jste to vy, poučení dodám…

Příběh s Evou je poučný tím, že čtenáři dává možnost uvědomit si, v čem jsem udělal osudovou chybu, a tu v jeho vlastním životě nezopakovat. Nutno si uvědomit, že opakování není vždy matka moudrosti, ale někdy čiré bláznovství. V čem byl tedy onen pověstný zakopaný pes (Canis lupus f. familiaris)? Od samého počátku našeho vztahu jsem si sám sobě, tedy bez ponoukání kýmkoliv, ani Evy, namluvil myšlenku, že náš vztah není rovnocenný. Že to není tak, že jsme jeden pár, který je kompaktním celkem, tak jako třeba atomy v binární molekule chlóru – jeden dává druhému navlas stejnou porci elektronů, jako druhý prvnímu. Vsugeroval jsem si ideu, že díky tomu, že jsem výrazně starší, Eva ve vztahu trpí. A jelikož trpí, jsem povinen jí to nějak kompenzovat. V daném případě tím, že budu tolerantní k jejím výstřelkům, které ovšem se zdravým vztahem nemají naprosto nic společného. Omlouval jsem ji ve všem jejím konání, i když jsem přitom trpěl jako kůň (Equus caballus). Nakonec mi stejně odešla s jiným. Chci tím říci jedno, vážený čtenáři: nepodceňujte se proto, že jste pedofilové, někdo třeba nehezký, někdo s nějakou vadou, někdo starý, jako třeba já… Každý máte svou cenu a můžete být krásnou osobností. Pravda, nejeden by se měl vypořádat se svými zlozvyky, ale obecně může o každém platit to, co jsem řekl. K partnerství přistupujte tak, že do něj investujete cit, ale ten také zpětně musíte dostávat. Vztah není vězení, ale i volnost má své meze. A když nenajdete žádnou takovou, která i při vaší práci na sobě – na tu prosím nikdy nezapomínejte – nebude akceptovat to, kým jste? Nebo vás „jako“ bude akceptovat, ale to jen proto, aby ve vás měla oporu, kterou ale neoplácí stejnou mincí? Nu tak co? Nic! Prostě později. Nebo v nějakém příštím převtělení. Nebo nikdy. Život má vysokou hodnotu i sám o sobě. Můžete dávat radost jiným lidem a zrovna tak ji přijímat i tehdy, pokud nejste v partnerském vztahu. Stačí chtít, dívat se okolo sebe, být empatický, naučit se radovat z drobností…
❀❀❀
Ohledně fóra dostávám poměrně mnoho korespondence. Z té bych nyní chtěl vypíchnout jednu myšlenku, kterou ve své zanícenosti pro „správnou věc“ napsala jedna z hlediska fóra neuživatelka, nečtenářka, nesympatizantka, ne, ne a ne… hm… zkrátka nepedoňanka každým coulem. Paní, která dle svých slov je asexuálka pohybující se na pedofilních fórech (???), přičemž na to naše poměrně ukryté, špatně indexované (máme vypnuté všechny interní boty a drtivou většinu příspěvků za heslem, tudíž neindexovatelných) tak nějak přišla… Nezvána, nečekána… V první chvíli mne napadl citát ze světoznámého románu Gepard: „They are coming to teach good manners, but don't succeed, becase we are gods!“ ale on tak úplně nesedí. Totiž my bychom se klidně i nechali poučovat – jenže to by ten poučující musel mít argumenty silnější než třeba já. Citový výlev zaobalený do vět, z nichž valná část začíná: „Zásadně nesouhlasím“, není argumentem, ale přesně jen oním citovým výlevem.

Aby to bylo jasné: nejsem příznivcem erotického vztahu mezi dětmi a dospělými. Před mnoha a mnoha lety jsem něco takového zažil, a vím, že konce nejsou dobré. Ani pro jednu stranu. Proto si také mohu dovolit radit. Současně však zaujímám velmi negativní postoj vůči tomu, jak je celá věc v Západní civilizaci pojata. Odborné termíny jsou překroucené (přitom Homo sapiens sapiens dosáhl nepřekonatelného rozvoje právě díky řeči, tedy přesnému významu slov). Nevím, proč má Západní společnost potřebu nazývat konsenzuální akt příjemný oběma stranám násilím, když slovo násilí značí něco úplně jiného. Přitom by přeci stačilo říci „zakázaný sex“ a přiřadit mu trestně právní odpovědnost. Bylo by to jasné, logické… jenomže ne hysterické. Že by šlo o toto? Budování „třídního nepřítele“? Zákony jsou nejen nelogické, ale navíc i v sousedních zemích odlišné, takže např. v Rakousku či Německu může být vztah OK, zatímco v Česku jde starší aktér k soudu (až směšné, kdyby to nerozhodovalo o lidských osudech). Sexuologové, to je kapitola sama za sebe – někteří se honí jen za penězi („fakturku, pane soudce, zase pošlu majlíkem…“), jiní netuší spoustu věcí, které by měli mít doslova v malíku, další „páchají“ výzkumy, kde již ze zadání v prvním odstavci víte, k čemu dotyčný dospěje (používání citově zabarvených slov místo neutrálních odborných), ještě jiní zas nezkoumají nic, protože ani triviální věci jim neumožňují zákony, pedofil se jim nemůže dokonale otevřít, protože by jej museli udat, místo aby mu pomohli a tím případně odvrátili nějaký hrozící problém. Čest výjimkám! Těch je ale žalostně málo, a navíc se neodváží být hlasití a důrazní.

Láska, potažmo sex, mezi dítětem a dospělým, není podle mne vhodným životním řešením ani pro jednoho z nich. V čem se můj názor odlišuje od většiny, je však odpověď na otázku, co se má dít poté, když se zjistí, že to, co se stát nemělo, se přesto stalo. Má odpověď zní, že citlivě posoudit – jde o kriticky důležité rozhodnutí pro další život obou aktérů, a rozhodnout je nutno podle zjištěných okolností: od vězení, přes podmíněný trest (obojí pochopitelně pouze pro dospělého), pouhý příkaz nescházet se dále, až po legalizaci takového atypického vztahu, případně legalizaci za určitých omezení. Rozhodnutí by muselo padnout na základě dobrozdání skutečných odborníků, tedy ne těch s tou majlíkovou fakturkou, kteří rok děvče neviděli, a přesto hovoří o jeho aktuálním stavu (což je reálný příklad). A také nikoliv na základě „oprávněného rozhořčení“ davu, u kterého již jen chybí něco ve smyslu známého citátu (lehce upraven) z neméně známého procesu: „V tisících rezolucí, které dostáváme, se s hnusem odvrací náš lid od těchto zrůd. A naše dobré ženy a mámy se ptají, kam jste dali srdce, vy obžalovaní?“ Rozhodně nemám v úmyslu nic zlehčovat či dokonce znevažovat – jen tvrdím, že jakmile jde o davové „oprávněné rozhořčení“, tak se demokratické principy krčí někde v koutku. Těmi přitom v daném kontextu myslím skutečně spravedlivé posouzení toho, co se událo, založené na objektivním zkoumání, a ne na středověkých metodách. Jenom připomenu, že i středověké čarodějnické procesy měly své odborníky čili znalce z oboru. Ti pod přísahou tvrdili např., že posedlé ženy se za úplňku mění v mouchy, způsobují uhranutí dobytka a další škody dobrému pracovitému lidu. Přitom se domnívám, pravda, jde o mou spekulaci, že svým výrokům skutečně věřili a nechtěli nikoho poškodit, chtěli jen obecné blaho, a to na základě tezí, které považovali za pravdivé.

Odpověď současné společnosti zní jinak než ta moje: dospělého umožnit nechat zavraždit či zmrzačit a pokud vězení přežije, tak jej zavřít do ústavu, kde panují zlovůle a znetvoření těla chemickou kastrací, jen tentokrát onen ortel nevykonávají spoluvězni, ale personál. Nebohou dívenku pak společnost prostřednictvím svých orgánů přivede k těžké sekundární traumatizaci, psychicky ji zlomí, aby už pokud možno nemohla v životě milovat. Vím, o čem tu mluvím. A pokud chce někdo namítat něco o citlivosti přístupu k „obětem“, tak nechť to sepíše, a poté vloží do poličky k publikacím Červená Karkulka, O Hurvínkovi, Hloupý Honza a dalším pohádkám. Přitom ale pozor – já zde mluvím výhradně, opravdu a jen výhradně o oboustranně dobrovolných aktivitách původních aktérů!!! U skutečných obětí skutečného násilí je vše pochopitelně naprosto jinak, těm je zapotřebí poskytnout maximální péči, což je ovšem alespoň u mě známých případů něco dost jiného, než se děje, a viníky tvrdě potrestat.

Ha… Nějak se mi vytratila ta otázka, o které celé toto povídání mělo být. Nuž, tak je tu, jen v poněkud zpřesněné podobě, aby nebylo nutno dodávat další vysvětlivky:

„Jak k tomu přijdou vzorní pedofilové, že Asce si užíval, nebyl potrestán, zatímco oni žijí příkladný život?“

Přiznám se, že jsem zíral jak můj palec z pracovních bot po dvouměsíční práci v těžkém lesním terénu. Proboha, jak může někdo něco takového napsat? On je snad „příkladný život“ založen na závisti? Ta totiž z té otázky přímo čiší. Tak zaprvé – byl jsem potrestán. O tom, za co a jak, rozhodoval soud. Mají s tímto snad oni příkladní problém? Kromě soudu jsem byl potrestán mimo jiné i majetkově, ztrátou prestiže či mnohaletým zákazem práce s dětmi a dorostenci (tj. i u skupiny osob, která je již nad zákonnou věkovou hranicí), s nimiž mi práce vždy šla a naplňovala to, co cítím jako své niterné poslání, totiž předávat znalosti a dovednosti. A také tím nejpodstatnějším – obrovským citovým strádáním. Klidně bych šel do vězení výměnou za to, že budu moci žít se svou láskou. Opětovanou láskou. Se svou Reginou. Chápete ta slova, vy „vzorní“? Poznali jste vůbec opětovanou lásku? Bohužel, z mnoha z vás čiší jen neukojený chtíč! Sobectví zaobalené do překroucených významů slov. Necítím z vás lásku, která dává, tvoří, povznáší, lásku, která se valí jako lavina a boří mýty zapšklých.

A tam, kde jsem nebyl žalován, tudíž ani souzen státní mocí? Cožpak může být většího trestu než celoživotní nezhojitelný smutek po Jítě, po dívce ze splněného snu? „Za nepřekonatelným mořem, tam za vlnkou poslední, lásko, jak je ti…“. Kdo nezažil takovou ztrátu, takový bol, těžko pochopí. Rozhodně není co závidět. Ale to je těm, kteří chtějí jen brát a neumí dávat, sotva sdělitelné… Opětovaná láska je nejvyšší princip a nemožnost s milující a milovanou dívkou žít, drtí navždy.

Napadly mě hromady analogických otázek. Třeba: „Jak k tomu přijdou obyvatelé Súdánu, že musí žít v takové bídě, zatímco my Evropané jsme zhusta vypasení jako vepři?“ Nebo: „Jak k tomu přijdou lidé bez hudebního nadání a hlasu, když také by chtěli být obdivováni při své seberealizaci a obklopeni nadšenými fanoušky, ale takového osudu se dostalo jen málokomu?“ I Asce by mohl mít otázku: „Jak k tomu přijdu, že ti „vzorní“ si kdykoliv bez obav chodí sem a tam, zatímco Asce v docela dlouhé pasáži svého žití byl až k potůčkům potu vyděšený, pokud někde zahoukala siréna, a on se obával, že už si pro něj jedou?“ Takových otázek by bylo nepřeberně. Mají společné toto – obsahují závist a jsou zcela iracionální. Život je o něčem jiném. Při narození dostanete nějakou genovou výbavu, jste v nějaké rodině (nebo také ne), v nějaké společnosti… To jsou faktory, které vás modelují, limitují a směrují. Kromě toho ale máte možnost na sobě pracovat – nebo nepracovat a jen závidět. Máte svobodnou vůli a tu také můžete anebo nemusíte využít. Výsledkem je pak váš život, za který jste zodpovědní. Sami sobě. Okolí. Všem, kdo vás kdy kde potkali. Jestli jste se rozhodli žít životem, který je plně v souladu se zákony, ať jsou jakékoliv, s morálkou, ať je jakákoliv, tak vás to sice možná v něčem omezuje, ale na druhé straně v drtivé většině ostatních aspektů žití činí psychicky (a někdy i fyzicky) svobodnými. Jestli si toto štěstí neuvědomujete, pak marníte čas planou závistí, možná až nenávistí, což jsou faktory, které poškozují vaše zdraví. Ale i vaše sociální interakce. Kdo by se chtěl opravdově, hluboce přátelit s jedincem ze kterého čiší zloba, byť právě není namířena proti němu…
❀❀❀
V nedávné době byla odvysílána reportáž pana Tuny, která napadala jiný pedoweb, a sice ten, kterému přezdíváme Čepek. Pokud by jej náhodou čtenář tohoto proslovu neznal: je tvořen komunitou, která je výrazně větší než Pedonia, s hustším provozem, integruje nejen pedofily typu GL, ale i BL (preference na chlapce), dále nepedofilní jedince, ale i dospělé oběti sexuálních útoků na ně v dětství. To samo o sobě by vydalo za rozsáhlý příspěvek popisující, proč to není dobrý nápad, byť mu nelze upřít jisté přínosy. Právě například z hlediska počtu členů a nejobecnějších cílů komunity, mezi kterými jistě nechybí snaha ukázat možnost bezkonfliktního soužití těchto jinak nesourodých kategorií lidí. Problémy se ale začnou vynořovat, jakmile z nejvyšších pater idejí sestoupíte do všední reality. Pravidla fóra a chatu jsou tak sešněrovaná a témata tak omezená, že kdybyste místo na Čepeku dleli třeba na serveru Novinky.cz a některé jeho diskuzi, prakticky moc nepoznáte rozdíl. Svobodnou výměnu názorů nečekejte, za tu se banuje. Mimochodem, i slovo Pedonia je na Čepeku zakázáno. Zato ovšem hanobení Pedonie povoleno je, na čemž nic nemění, že se nepoužije ono „ďábelské“ slůvko, když zveřejněné specifické screeny pedonského chatu jsou velkému množství lidí známé. A ještě jednou mimochodem: zatímco text chatu je pod svobodnou licencí, a uživatel, který tento neveřejný text určený pro něj a malou skupinku dalších oprávněných členů zkopíroval, se provinil pouze proti dobrým mravům, tak ale vzhled chatu (a celého fóra) má copyright, takže zde jde o provinění závažnější. Což ovšem Čepeku nijak nevadí a už vůbec ne k tomu, aby se vydával za ty jedině správné, zatímco Pedonii prezentoval jako web pochybný.

O co v reportáži šlo: Několik matek si stěžovalo, že na Čepeku, jakožto na pedofilním fóru, jsou umístěny (ve skutečnosti jen embedovány z veřejných zdrojů) fotografie jejich dětí, a že Čepek je odmítá odstranit. Přitom souvislost jejich dětí s pedofily může děcka v různých kolektivech dehonestovat, aniž by ony ve skutečnosti k tomu zavdaly nějakou příčinu. Nechme stranou úroveň páně Tunovy reportáže, která byla dvěma slovy otřesná a nevyvážená, a podívejme se na podstatu a srovnejme to níže s Pedonií. Za zmínku také stojí to, že v „ústrety“ panu Tunovi Čepek „vyslal“ moderátora, jehož odpověď ten pak rozcupoval na kousky až zesměšnil. Ovšem rozcupoval ji i jiný, tentokrát seriózní zdroj. Prostě proto, že byla zcela neadekvátní době, přičemž své trhliny v oblasti morální měla vždy. Tvrdilo se v ní, že embedováním není porušen žádný právní předpis, což je nejspíš stále pravda. Jde tu však o ony zmíněné souvislosti. Čepek poté zaujal stanovisko, že novinář neměl co komunikovat s moderátorem, když fórum vedou administrátoři. Zkrátka svého moderátora nechali pěkně vykoupat, aniž hnuli brvou na jeho obranu. Jenže nebohý moderátor použil pro komunikaci s novinářem text, který byl na Čepeku pro tuto příležitost k dispozici, a který vypracoval právě administrátor, dokonce ten hlavní. Osobně jsem tento text od něj četl již před cca 5 roky.

V reportáži byla také rozebírána „nechutná“ noticka, kterou k jedné nevinné fotografii vložil jistý pedofil. Místo aby se – tentokrát již administrátor – zabýval podstatou věci, mlžil cosi o jejím zabanovaném vkladateli (zabanovaném ovšem ze zcela jiného důvodu). Můj názor na tuto „nechutnost“ je jasný. Takto prostě uvažuje pedofil. Toto je pro něj standard, podobně jako by to řekl normál o dospělé ženě. Jenže veřejně? O to tu přeci šlo! Zásadním principem mravného chování je nepohoršovat. Když normál obdivně plácne něco o právě procházející dospělačce, pohoršuje. Lze si jistě domyslet, že u pedofila a předškolačky to bude ještě o to víc problematické. Znovu se proto ptám: „Byť takové vyjadřování je pedofilovi přirozené, jak je možné, že i po letech bylo v době reportáže pořád v sekci pro veřejnost, kde samozřejmě budí pohoršení?“ Aby bylo jasno: Na Pedonii jsou všechny příspěvky, které se týkají pedofilních témat, námětů, AV sekce, životních příběhů, odborných úvah apod. skryta před veřejností. Výjimkou je Návštěvní kniha, dále různé návodné texty, Pravidla a tyto proslovy. Chceme se v mezích mantinelů vymezených zákony, a ještě zpřísněných Pravidly, vyjadřovat a diskutovat svobodně – ale současně nechceme nikoho pohoršovat. Proč toto udělat aspoň zčásti tak, jak to máme zde, Čepeku trvalo tak dlouho? Na webu, jehož jméno se bojí i vyslovit, aby se nedostali do pekla, to šlo dávno, a prakticky zcela, proč ne u nich? Proč je Pedonia podle Čepeku morálně pochybný web, když při podobných žádostech na stažení AV materiálů jsme na rozdíl od něj v dávných dobách, kdy jsme i my měli tyto věci veřejně (za Plyšáčkova vedení) vždy reagovali obsáhlým vysvětlujícím textem, námětem pro pisatele k zamyšlení, ale zásadně a vždy vyhověli a materiály stáhli? Vadí snad naše poučné memoáry, které varují před tím, aby pedofil interagoval s věkově nezpůsobilou dívkou, protože nakonec vše vždy dopadne špatně? Chápu, podle „vhodně“ seskládaných ukradených „výtahů“ (memoáry mají copyright) mohou působit všelijak – podobně jako lze z detektivky udělat návod k vraždě, z hospodské kuchyně zbrojnici sériového vraha – zabijáka nožem, a ze subsaharských migrantů za německými sociálními dávkami potřebné inženýry a lékaře… Jenže reálné svědectví našich memoárů, ale zrovna tak i materiálů odborných, je jiné a již tu bylo vícekrát prezentováno.

Když už se po reportáži na Čepeku rozvířila debata, anonymně se do diskuze na tomto webu zapojil náš člen slovenské státní příslušnosti, a sice s požadavkem, zda by Čepek zvážil odstranění přízviska „Československá“, protože postoje této komunity nevyjadřují postoje všech pedofilů z Česka a zejména Slovenska. Mám mimochodem stejný názor. Čepek bohužel není jen o pedofilii, ale zastává politické postoje, přičemž podle mne ty na takový web vůbec nepatří, a které navíc jsou v rozporu s míněním mnoha, zejména starších pedofilů GL, kteří jsou zhusta konzervativci. Čepek tak nejen, že nesjednocuje, ale právě naopak štěpí. Argument administrátora, že ono kritizované přízvisko je zvoleno proto, že na web chodí pedofilové z Česka i Slovenska, je legrační. Podle toho bychom pak totiž mohli mít názvy: Československá pedofilní komunita Čepek a Československá pedofilní komunita Pedonia. Ale oni přece na oba weby chodí i lidé z jiných zemí. Že by tedy Celoplanetární pedofilní komunita CEPEK?

Největší problém ohledně slovenských členů Čepeku nastal tehdy, když hlavní administrátor nepochopil základní poučku, že nestačí dělat dobré věci, ale nutno je dělat navíc na správném místě a ve správný čas. Dal slovenským médiím rozhovor, který byť byl věcně velmi dobrý, spustil až hysterické reakce tamních politických činovníků. Ona se totiž na méně tolerantním Slovensku, a navíc nedlouho před volbami, hraje „pedofilní karta“ velmi snadno. Jednotlivé strany se předbíhaly, kdo skřípne pedofily dřív a víc, a ještě víc až úplně nejvíc. S nějakou demokracií se tam nenamáhali. Na Čepeku neuznali svoji chybu – ostatně jak jinak. Prostě Slovenské scéně nerozumí, ale pletou se do tamního dění. I proto se požadavek na odstranění přízviska, který vyplul během diskuze o reportáži pana Tuny, jeví jako opodstatněný. Leč jak se dalo čekat, žadatel neuspěl. Vrátil se tedy na naše fórum Pedonia, a zde si pořádně od plic zanadával na našem chatu. Nutno dodat, že na Pedonii je to ohledně chatování jinak než na Čepeku. Náš chat je zpřístupněn jen okolo 20 lidem, a to takovým, kteří se již nějak na fóru více angažovali, takže ani to nadávání a plácání blbostí nemohlo pohoršovat veřejnost. Beru však hrubší výrazy velmi nelibě. Snažil jsem se nejprve v žertu zařídit, aby toho náš nejmenovaný člen nechal (což si dosud lze přečíst na Čepeku), ale o chvíli později důkladněji – totiž že Čepek má svou hodnotu a je dobře, že je, byť oba k němu máme velké výhrady. To už byl asi „náš“ kopírovač unaven, a nezvládl to na Čepek překopírovat celé, byť si jinak se sestříháním pro správné vyznění dal práci, čili když už se s tou prasárnou namáhal, tak to mohl udělat aspoň o něco objektivněji. Vlastně počkat – s jakou prasárnou? Ono to totiž podle administrátora nijak neporušuje pravidla Čepeku. Nemorální jednání, kdy dotyčný získal dokument porušením několika pravidel jiného webu a přes copyright jej vložil na Čepek, opatřil svým dehonestujícím komentářem, tak to je podle Čepeku, který chce vychovávat, v naprostém pořádku.

Pár slov o vkladateli předmětného příspěvku dehonestujícího Pedonii. Jde o uživatele s nickem Sertralin. Je to psychicky nemocný člověk (jeho vlastní slova), který si na Pedonii v průběhu času zřídil přes 10 uživatelských účtů. Valnou část se nám jich podařilo odhalit, některé málo aktivní však ne. Z jednoho účtu na druhý si nabízel sám sobě různý závadný materiál, aby pak mohl tvrdit, jak je Pedonie špatná. Sertralin láká pedofily na ponižující sexuální praktiky, přičemž si je fotí a pouští jim přitom „pohádky“ – dle jeho slov si dělá kartotéku pro pozdější použití a činnost. Podle Sertralinových slov si „ochočil“ i jistého administrátora Čepeku (víme koho), kterého může vydírat. Opět podle Sertralinových slov, si pod jeho přihlášením dělal na Čepeku různé věci, včetně toho, že někoho banoval. Není jasné, k jakým údajům se Sertralin takto mohl dostat a není jasné, zda toto pokračuje. Sertralin je zdatný lhář. Byl bych velmi rád, kdyby toto vše, co jsem ohledně Sertralina napsal, nebyla pravda. Zatím však ale vše nasvědčuje tomu, že je.

Aktuálně (ještě před vložením tohoto příspěvku) zaměřil Sertralin svou pozornost na mne. Upřímně řečeno, nevím proč. Prý se o něj nemám otírat, ale to on vložil dehonestující článek na Čepek, což jsem já komentoval výhradně na Pedonii a nikde jinde. Momentálně mi posílá výhružné maily, ze kterých i mezi řádky plyne, že na Čepeku má dobré zázemí. Prý svůj předmětný příspěvek po týdnu smaže, to totiž již splní svůj účel a vloží další screenshoty. Již nejsem členem VIP sekce Čepeku, ale to se tedy muselo hodně změnit, když člen, byť VIP, nyní může smazat příspěvek ještě po týdnu. No, u nás to nejde…

Sertralin mi píše velice vulgární maily, výhružné, ale co hlavního – vyzradil moje pedofilní zaměření Innin, což je moje kamarádka, jíž jsem udělal fórum, pod jehož subdoménou běží pro ni skrytě Pedonia. Vše je za moje peníze, takže z nikoho netyji, jak už jsem se také „dozvěděl“. Nenapadlo mne ale, že by tento kontakt mohl někdo zneužít. Přiznám se, že toto zamrzelo, ale s Innin jsme si to již vyříkali. Tak nevím, jestli se na Čepeku již stává tradicí, že zastřešují lidi, kteří vyzrazují z pomsty (resp. v jiném případě ze žárlivosti) na pedofily údaje jejich blízkým…

Na základě popsaného důrazně vyzývám členy komunity Pedonia, aby se na Čepek hlásili jedině přes anonymizační služby a příliš se tam neprojevovali – nejlépe, kdyby tam nechodili vůbec. Čepek se již nejeví bezpečný. Jeho administrátoři evidentně nechápou, že spojitost mezi fyzickou osobou a jejím účinkováním (či zobrazováním) ve veřejné části pedowebu, je značně choulostivá věc, která má dehonestující potenciál. U dětí to pochopili s velkým zpožděním a až po několika dnech od reportáže pana Tuny. Zdá se, že u dospělých to nechápou stále. Svědčil o tom, byť jen krátce realizovaný nápad, zveřejňovat u příspěvků IP adresy. Toho se tamní sice rychle vzdali, ale kdo ví, co je napadne zase příště...

❀❀❀
Milí čtenáři, užívejte si slunného léta, věnujte úsměvy svým idolům, radujte se z jejich krásy… a nezapomeňte, že Pedonia je tu pro vás.

Asce
Kancléř Pedonie

[Asce]

 
Vážený nejvyšší purkrabí, pedonští šlechtici, měšťané, občané Pedonie, milí návštěvníci!

V zářijovém proslovu jsem si pro vás připravil těchto několik informací, svých postřehů či námětů k zamyšlení:

• Přivítání nového školního roku
• Připomenutí změn v Pravidlech fóra
• Stav účtu Pedonského podpůrného fondu
• Asceho neformální studium rodinných vztahů
• Asceho přírodovědné vycházky

Přivítání nového školního roku

Také se těšíte na pestrobarevné hloučky dívek a holek všech věkových skupin, jež směřují ke školní budově? Na pubošky, které jsou plné života, z dálky halasí smíchem a vůbec dávají najevo, že celý svět byl stvořen jen a jen pro ně? Nebo snad s tajnou slzou dojetí v oku obdivujete děvčátka, co hrdě vláčí školní brašnu velikostí div ne srovnatelnou s nimi samými a natěšeně i trochu s obavami očekávající "jaké to bude"? Některé kráčí samy, jiné za ruku s nějakým rodičem, možná s hezkou maminkou, která je vlastně také plna očekávání, jestli vše bude, jak má být...

Přál bych si, aby koronavirus a jiné nepříjemné breberky konečně vyklidily pole působnosti a zmizely v propadlišti dějin. Vzdělání je důležité, pomyslně otevírá nejen oči, dveře, ale i obzory. Poznávání je lidstvu vlastní a je jednou z jeho lepších stránek. V minulém školním roce bylo zameškáno plno učiva. Pandemie ukázala, jak moc náš stát v oblasti školství zaspal a jak není připraven na plnohodnotné vzdělávání bez fyzické přítomnosti dětí ve třídách. Je pravda, že někde to bylo o něco lepší, často situaci zachraňovali svojí obětavostí učitelé, ale v celku bych váhal, zda našemu školství udělit alespoň známku dostatečně. Nůžky mezi přípravou dětí v rodinách, které na výchovu svých dětí dbají a těmi, kde jsou děti spíše zdrojem příjmů v podobě sociálních dávek, se opět rozevřely. Mnoho sociálních dávek je přitom poskytováno s úřední doložkou, že jsou určeny pro děti. Jenže nikdo to nekontroluje a dále neřeší. Podle mne by podstatná část takových peněz měla být vyplácena nikoliv na ruku, ale u těch osob, kde je to aspoň trochu možné, na základě jimi vykonané prospěšné práce. Klidně zadávané státem. Sociální pracovnice by měly kontrolovat, zda dávky za dětmi jsou skutečně použity pro jejich materiální zázemí, včetně všeho, co je potřeba ke vzdělání - a samozřejmě, zda děti vůbec do školy chodí. Pokud by se zjistily nedostatky, vyvozovaly by se z toho sankce, klidně v obzvlášť závažných případech vězení. Co jiného než zločin, je to, kdy některé děti jsou sice formálně ve vzdělávacím procesu, ale nic si z něj vinou svých rodičů neodnesou?



Připomenutí změn v Pravidlech fóra

Opětovně zjišťuji, že nejeden Pedoňan si neprošel nová pravidla fóra. Prosím, číhněte na ně. Jednak mi uděláte radost, že jsem se s tím nemořil zbytečně a jednak mi ušetříte něco času, když nebudu muset vysvětlovat věci jasně v Pravidlech popsané.

Děkuji za upozornění na ne úplně šťastnou formulaci v části týkající se uživatelské skupiny Registrovaní uživatelé. Text jsem přepracoval, takže prosím i ty, kteří již dříve Pravidla nastudovali, aby se na toto podívali. Nejde však o nic převratného, jen je zpřesněn či zpřehledněn postup, kdy a jak je možno požádat o členství v této skupině.

Pro jistotu i na tomto místě zopakuji, že za povyšování se na Pedonii zásadně nic neplatí. Na druhou stranu na něj není nárok. Nehrajeme si zde na to, že za peníze někomu zpřístupníme další část fóra, on pak napíše něco, co se nám nelíbí, tak ho zase vyloučíme, ale peníze si ponecháme. Leč odvrácená strana naší virtuální mince je ta, že každého hodnotíme individuálně a žádosti o povýšení nemusí být vyhověno, ani když dotyčný splní formální kritéria.

Stav účtu Pedonského podpůrného fondu

Stav k 1.8.2020	10 000,- Kč
Stav k 31.8.2020	5 000,- Kč
Rozdíl	- 5 000,- Kč

Připomenu, že Pedonský podpůrný fond je určen pro drobné dárky těm soukmenovcům, kteří jsou omezeni na svobodě. Smyslem je potěšit je na duchu, ukázat jim, že i když se provinili vůči zákonu, stále jsou v našich očích lidmi a kamarády. Skromnou podporou kteréhokoliv dotyčného v žádném případě nedáváme najevo, že snad souhlasíme s jeho neblahými skutky, ale pouze projevujeme lidskost a soucit.

Tentokrát byl účel peněz vydaných z fondu poněkud jiný. O tuto laskavost nás požádal člen Pedonie, který je na svobodě. Je vyšetřován ve zcela absurdní kauze, nad níž zůstává rozum stát - přesněji nad postupem státního zastupitelství, ještě poněkud přesněji nad postupem jisté konkrétní paní státní zástupkyně. Podle toho, co o případu vím, policie ihned v počátcích měla zato, že se nic nestalo, že zákon porušen nebyl. Avšak paní státní zástupkyně již skoro dva roky neustále požaduje nové a nové právní úkony. A to kromě dlouhodobého stresu značí i velké finanční výdaje na právní zastupování. Osobně být na místě našeho touto státní šikanou postiženého člena, tak bych se za ten veškerý stres státu nakonec na odškodném pořádně pomstil. Zákony se mají dodržovat, a pokud se tak neděje, nemůže se nikdo divit, že bude vláčen po různých institucích. Ovšem zde evidentně zákon porušen nebyl, státní zástupkyně jen plýtvá časem i penězi daňových poplatníků za nepotřebné úkony, jako by snad soudnictví nemělo do čeho píchnout...

Přestože použití peněz je i v tomto případě morálně jednoznačně v pořádku, přeci jen je jasné, že není v souladu s deklarovaným účelem fondu. Proto jsou vydané peníze chápány jako půjčka, která bude postupně splácena.

Asceho neformální studium rodinných vztahů

Jak už jsem vícekrát anoncoval, moje kancelář, ve které denně trávím okolo 16 hodin času, se nalézá v přízemí domu, ve kterém je též umístěn penzion. Tolik času proto, že zde mám dobré zázemí a řeším zde tedy všechno, bez ohledu na to, zda jde o záležitosti pracovní či osobní. Bavíme se o velkém domě s poměrně složitým členěním. Díky tomu přímo sousedím s jedním apartmánem a dva další mají okna z koupelen situovaná způsobem, že stejně jako ze sousedícího apartmánu, z nich slyším každé slovo. Od "sousedů" dokonce i každý šelest či vzdech. Oni sice ode mne také, ale jelikož já to vím, tak v případě potřeby zavírám okna. Je zajímavé, že když lidé nevidí z místnosti ven (všechna zmíněná okna bývají standardně se zataženými žaluziemi), tak si myslí, že nejsou ani slyšet. Leč opak je pravdou...

Letos jsem nebyl svědkem takového psychodramatu, kdy nevlastní otec v koupelně opakovaně obtěžuje nevlastní pubertální dceru, aby ta po vzteklých výlevech na jeho adresu postupně "měkla", až skoro vždy dostal, po čem toužil. I tak žeň mých "studijních úlovků" tohoto léta z oblasti mezilidských vztahů, speciálně pak rodinných, byla nadprůměrná. O různé drobnosti jsem se s uživateli pedonského chatu dělil průběžně, větší příběh jsem vložil do svých Každodenních střípků, zde vidím místo pro jednu kratší studi a ještě si nechám něco pro "napříště".

Příběh se sítí TikTok

Osoby: Matka, její desetiletá dcera, nevlastní otec
Trvání: týden
Místo: apartmán č. 2, okno z koupelny (sprcha, WC, někdy evidentně otevřené dveře do obývací místnosti)

Mám-li být upřímný, tak dcerka byla tak rozmazlená a protivná, že i já toho měl ve svém nedobrovolně zapnutém "přijímači" plné zuby. I když dospělí se k ní chovali také docela hnusně, částečně jsem je omlouval, protože si umím představit, že i mně by ruply nervy. Jenže jen jednou. Vletěl bych na ní, seřezal jí zadek, co by se do ní vešlo, a bylo by mi naprosto jedno, co si o tom kdo myslí. Věřím, že by to bylo zapotřebí právě jen jednou jedinkrát. Řetězec, kdo co komu řekl, udělal, kdo víc a kdo míň, prostě zastavíte jedině tak, že nastane nějaký zlom čili zásadní bod zvratu....

Ta holka neuměla nic jiného, než ječet a tím se prosazovat. Svými řečmi vysloveně provokovala, chovala se jako umanuté zaseknuté tříleté děcko. Jakmile měli někam jít, pořád na ni s něčím museli čekat, až matka vyměkla a udělala část práce za ní: "Aspoň stůj pořádně, ty debile, když ti zavazuju boty!" Chápete to? Matka desetileté holky té zavazuje boty! Pravda, s ošklivou nadávkou, aby aspoň zdánlivě nevypadala jako otrok svého vlastního dítěte.

Jistě odhadnete, že nevlastní otec tyto různé situace ještě štiplavě komentoval, takže atmosféra oněch chvil by se tam dala krájet. Nicméně ani on si s dívkou nevedl lépe. Na toho totiž zase měla fintu v podobě blokování koupelny se záchodem. Zapamatoval jsem si tuto jeho absolutní perlu:
"Vypadni už z toho hajzlu, ty hajzle!"
Ovšem dcera kontrovala: "Sám jsi hajzl, blbečku! Se kvůli tobě nepodělám!" (v reálu bylo pro konání velké potřeby použito jisté synonymum, které zde nechci opakovat).
Nevlastní otec: "Marie, Marie, Mariéééé, ksakru, kde zase jsi! Ať takhle se mnou nemluví! Ať se mnou takhle nemluví! Řekni jí něco!"

Z předmětného koupelnového okna slyším hlasitý úryvek písně "Dragostea Din Tei", která byla moderní před více než 15 lety. Proč si ten časový údaj a píseň jako takovou vlastně pamatuji, bude popsáno v budoucím Střípku v kapitole o První hospodyni. Skladba se dávno nehraje. Tedy až na jednu výjimku - její velice chytlavá krátká část je totiž tzv. "trendem" na sítích jako je TikTok. Zejména mladé holky si často vyberou některý z těchto trendů a tancují či jinak dovádějí podle melodie. Musím uznat, že pro mne, jako pedofila + hebefila, je to něco úžasného. V žádném případě nejde o nějakou nahotu, to sítě netolerují, ale i tak je to vzrušující podívaná. Dívky bývají v domácím oblečení, vídáte jejich pokoj, nezřídka jsou v noční košilce či jiném lehkém domácím oblečení, prostě jste jakoby s nimi...

"Sakra, mám to špatně nastavené," ozve se vzápětí známý dívčí hlas, který přechází do uječeně výhružného hlasitého řevu. "Říkám, že to mám špatně seřízené, pojďte mi to někdo seřídit! Tak kruci, kde jste, copak mě neslyšíte?! Mám to špatně seřízené!!"
V tu chvíli se rozrazily dveře, přičemž podle následujících zvuků bych očekával, že tam vtrhla dračice a dívčinu rozsápala. Ale ne, byla to matka. Jinak ovšem můj popis odhadované scény bude s realitou velice úzce souvztažný:
"Ty zmetku, okamžitě to vypni! Okamžitě!! Okamžitě to vypni!!! Zmetku jeden!!!!"
Dost "dobrá" hysterická scéna prokládaná ječením holčiny, jíž byl pravděpodobně násilím odebírán mobil, kterým se chtěla natočit a prezentovat na TikToku.

Zdá se, že tentokrát děvče nezvolilo úspěšnou strategii. Zajímalo by mne, co přesně matku tak moc popudilo. Že by dcerka byla příliš málo oblečená? Viděl jsem i scénky dívek zcela oblečených, kterak vlezou pod sprchu a ač nadále oblečené, tak jaksi po pár sekundách přeci jen ne tak zcela oblečené... Prostě nevím, ale evidentně narazila kosa na kámen...

Poučení tentokrát nechám na laskavém čtenáři. Zde se sice diskutovat nedá, ale pokud má někdo k příběhu co říci, či se chce na něco zeptat, může založit vlákno v subfóru Životní příběhy (pokud by byl opravdu zájem, zkopíruji tam tuto pasáž proslovu).

Asceho přírodovědné vycházky

Člověk není živ jen prací, a tak, byť v počtu výrazně menším, než bych si přál, jsem občas vyrazil do přírody. U nás v horách je krásně. Vnímáte parfém zpozdilých exemplářů tužebníku, do toho s jemností sobě vlastní přispívá komonice a těžkou pryskyřičnou vůní les, fialově kvete vrbka, ze které se dá fermentací listů udělat dobrý čaj, scenérii se poté rozhodne okupovat žlutě kvetoucí starček hajní, ale přehršel ostatních bylin a trav mu to zarazí. Pár malin také potěší, i když v mysli evokují hořko-sladkou vzpomínku na dívku, co je kdysi dávno trhávala až od toho měla červené prsty, rty, ba i triko...

Přátelé, vypněte to pršení, sbalte se a hurá do přírody. Ať už do Asceho Severních hor, či kamkoliv jinam, nikdy neprohloupíte. Tam, v tichém rozhovoru s všechápajícími lesními velikány najdete tolik potřebný klid a mír na duši...


© Asce z webu gl.asceroute.com, 2020

Prázdniny skončily, ať žije škloní rok! A vy pište, diskutujte, lajkujte, zkrátka žijte Pedonií, která je tu pro vás.

Asce
Kancléř Pedonie

[Asce]

 
Vážený nejvyšší purkrabí, pedonští šlechtici, měšťané, občané Pedonie, milí návštěvníci!

Už už to vypadalo, že uplynulý měsíc září nám bude chtít vynahradit nadměrnou porci propršených prázdninových dní a léto u nás pozdrží až někam k Vánocům, leč snaha mu došla již po třech týdnech. Nejspíš se zalekl autority astronomů, kteří spočítali, že podzim k nám letos přijde přesně 22.9.2020 v 15:30 vstupem Slunce do znamení Váh. Tento den tak sluníčko vyšlo přesně na východě a zapadalo přesně na západě – rozmary nějakého tuctového měsíce v tom přeci nemohou bránit, že… A tak jsem zase musel do rukou vzít své těžké sekery a štípací klíny. Inu v horách se již musí topit…

Na druhou stranu, spadané listí, často krásně vybarvené, ale také plno dalších přírodnin přímo vyzývá: „Hola, hola, podzim volá! Ven od počítačů, ze tříd, z přetopených pokojů!“ Kromě obdivu k nádheře podzimních barev, s dětmi určujeme jednotlivé listy, popadané plody, zkoušíme ochutnat bukvice, a sbíráme materiál, ze kterého podle okolností přímo na místě nebo doma (na kroužku, ve třídě, družině, …) na základě nespoutané fantazie tvoříme rozličné kreace. Obrazy zvířátek, osob, věcí… Občas si vypomůžeme nějakou tou malůvkou, dřívkem, špejlí, provázkem, lepidlem…


Zdroj: paradijsvogelsmagazine.nl

Zdroj: profitt.hu
Další příklady laskavý čtenář nalezne ve fóru třeba zde: Barvičky a hrátky podzimu

❀ ❁ ❀ ❁ ❀ ❁ ❀
Z hlediska chodu fóra proběhl měsíc září v poklidu. Změny, které jsem hodlal pro tento čas realizovat, máme již za sebou. Proto bylo – a pochopitelně i nadále je – možné, aby ti, kdož se domnívají, že splňují předpoklady, mohli žádat o povýšení ze skupiny Noví členové fóra do skupiny Registrovaní uživatelé, popřípadě Registrovaní uživatelé žádali o zpřístupnění subfóra Střípky z Asceho žití.

Všechny obyvatele Pedonie bych na tomto místě chtěl vyzvat, aby si (znovu a) pořádně prostudovali pravidla říše. Stále totiž někteří chybují. I v září šlo o banality, přesto mi přijde zbytečné kolem dokola upozorňovat a zdržovat se vysvětlujícími zprávami s texty, které jsou již dávno sepsány a dány k dispozici.

Pedonia je území velmi svobodné. Území, kde výrazně převažuje radost nad nějakým trestáním. Jsem přesvědčen, že právě z titulu volnosti náš web ve své kategorii nemá v běžném standardním prostoru národní domény „cz“ obdoby. Samozřejmě i zde se musí dodržovat pravidla, avšak ta podstatná by si každý snadno odvodil – nebýt vulgární, nedehonestovat a neporušovat platné zákony. To ve spojitosti s mým velmi vstřícným postojem coby administrátora fóra vytváří velký prostor k tomu, abyste se zde bez obav mohli svěřit, vyjádřit své názory, diskutovat, tvořit. Pedonia je fórum s pedofilním zaměřením a určené pro pedofily. Ne pro „jako-pedofily“, i když i ti jsou zde, stejně jako kdokoliv jiný, vítáni, budou-li ctít pravidla. Na fóru vyjadřujeme své pocity a postoje tak, jak je to pedofilům vlastní. Je logické, že to by mohlo nepedofilní veřejnost pobuřovat, proto své specifické myšlenky a vyjádření nesdělujeme zcela volně, ale pouze těm, kteří prošli procedurou registrace, v níž své „neútočné“ postoje v souladu s pravidly jasně deklarují čestným prohlášením.

Z poslání, které momentálně Pedonia plní, bych vyzdvihnul snad dvě oblasti:

• Nabídnout pedofilům místo, kde mohou prožívat svůj volný čas – ať již pasivně (konzumací obsahu), tak aktivně (vlastní tvorbou). Tím budou mít méně příležitostí trávit jej případně ne zcela bezpečnými aktivitami, které by je více či méně obrazně mohly zanechat tak nějak „V síti“.
• Možnost pravdivě popsat svá trápení či přímo svůj životní příběh (ať již všem členům či pomocí soukromých zpráv mně). Již tím se může někomu ulevit na duši. Samozřejmostí je možnost žádat rady, a to včetně těch od lidí, kteří mají něco za sebou, a ví o čem hovoří. Ne každý totiž chápe naše touhy, nutkání, splíny, někdy zdánlivou beznaděj, ne každý si umí představit dopady případného selhání, ne každý umí aspoň utěšit (což není totéž jako souhlasit), když už k něčemu špatnému došlo.

Proto neváhejte, a přijďte pobýt na Pedonii. Je tu pro vás. Tvořte, podporujte lajkováním ostatní autory příspěvků, diskutujte, chatujte své drobné radosti i strasti všedního dne…

❀ ❁ ❀ ❁ ❀ ❁ ❀
Před několika dny jsme v Česku oslavili svátek Sv. Václava, patrona naší země. Předpokládám, že jste svátek využili vskutku svátečně a pořádně si odpočinuli (na jistého workoholika musím prozradit, že on ovšem zase pracoval ).


Zdroj: wikimedia.org
Jedna z luxusních možností, jak takový svátek prožít, je obklopit se malými děcky a vyprávět jim legendy velebící onoho oslavence. Jako příhodný mi přijde třeba příběh o boji Václava s Radslavem. V následujícím výtahu (dle Wikipedie) si dejte pozor na slovo „hrad“, které tehdy neznačilo jen onu stavbu, ale bylo synonymem pro panství:

…Neboť jeden hrad, zvaný Kouřim, tenkráte ještě počtem lidu mocný, povstal a pokoušel se s knížetem, který v něm žil, postavit se na odpor tomuto světci. Ale když bylo na obou stranách dosti lidí pobito, tu se shodli všichni na tom, aby jen oba vévodové spolu zápasili, a kdo z nich zvítězí, ten že bude vládnout. Když pak vévodové proti sobě postupovali, chtějíce se utkati, ukázal nebeský Bůh kouřimskému vévodovi nebeské vidění, jak totiž svatý Václav má na čele zářící podobu svatého kříže. Jakmile to uviděl, odhodil daleko zbraň, vrhl se mu k nohám a prohlašoval, že nikdo nemůže přemoci toho, komu Bůh takovým znamením pomoc přináší.

Samozřejmě existují i méně nábožensky založené texty popisující totéž:

...Když se Václav o tom dozvěděl, svolal své vojsko. Nechtěl ale zbytečně prolévat krev, a tak poslal Radslavovi vzkaz, aby bojovali jen oni dva. Ten, kdo zvítězí v souboji, bude vládnout. Radslav souhlasil - bál se, že kdyby odmítl, byl by považován za zbabělce. Když mělo dojít k boji, stalo se něco zvláštního. Radslav seskočil z koně, položil meč na zem a poklonil se. Tím Václav zvítězil. Ale navzdory tehdejším zvyklostem, místo aby Radslava a jeho lid zotročil a majetek zabavil, propustil jej domů.

Takže každý může vybrat dle svého naturelu. Myslím, že děcka ocení jakoukoliv variantu, nejpodstatnější totiž je, že se jim budete věnovat.

❀ ❁ ❀ ❁ ❀ ❁ ❀
Stav účtu Pedonského podpůrného fondu

Stav k 1.9.2020	5 000,- Kč
Stav k 30.9.2020	6 000,- Kč
Rozdíl	+ 1 000,- Kč

Přijatá částka je splátka půjčky popsané v minulém proslovu.

Připomenu, že Pedonský podpůrný fond je určen pro drobné dárky těm soukmenovcům, kteří jsou omezeni na svobodě. Smyslem je potěšit je na duchu, ukázat jim, že i když se provinili vůči zákonu, stále jsou v našich očích lidmi a kamarády. Skromnou podporou kteréhokoliv dotyčného v žádném případě nedáváme najevo, že snad souhlasíme s jeho neblahými skutky, ale pouze projevujeme lidskost a soucit.

❀ ❁ ❀ ❁ ❀ ❁ ❀
Přátelé, nesmutněte spolu s podzimními mlhami, nezapomínejte na sebekontrolu v rámci kteréžto se věnujte holčičkám pro jejich radost i poučení, a vůbec… ať se vám daří, a to nejen v měsíci říjnu 2020

Asce
Kancléř Pedonie

[Asce]

 
Vážený nejvyšší purkrabí, pedonští šlechtici, měšťané, občané Pedonie, milí návštěvníci!

Tentokrát jsem si pro vás připravil tato témata:

• Státní svátek 28. října – připomenutí, poučení a komentář
• Halloween, anglosaský lidový svátek
• Stav účtu Pedonského podpůrného fondu
• Podzimní slasti i strasti
• Pár slov pro povzbuzení

Státní svátek 28. října – připomenutí, poučení a komentář

Tři sta let porobení, které počítám od symbolického ponížení v podobě pro nás naprosto ostudného průběhu bitvy na Bílé hoře roku 1620, znamenalo pro český národ značný úpadek. Nicméně touha lidí po opětovném vlastním sebeurčení byla stále neutuchající a veliká, a vlastně celá staletí tu více, tu méně tiše v národu bublala jako polévka pod pokličkou. Dlužno dodat, že představa na počátku dvacátého století však spíše konvenovala ke statutu podobnému v rámci monarchie tomu uherskému než k naprostému osamostatnění. Věci se však jako nezadržitelná a těžko řiditelná lavina daly do pohybu s koncem pro Rakousko-Uhersko prohrané První světové války…

Významné české osobnosti ustavily tzv. Národní výbor, který v čele s Karlem Kramářem 28. října 1918 zahájil v Ženevě jednání s představitelem protirakouského zahraničního odboje Edvardem Benešem o vytvoření a podobě samostatného československého státu. Dospěli k dohodě, že nový stát bude republikou (byla uvažována i monarchie), prezidentem se stane Masaryk, Kramář bude předsedou vlády. Téhož dne kolem 9. hodiny ranní se v Praze vydali Antonín Švehla a František Soukup jménem Národního výboru převzít státní instituci Obilní ústav, aby zabránili odvozu obilí na frontu.

Poté se rozšířila zpráva o uznání podmínek míru Rakousko-Uherskem. Ty obsahovaly i uznání autonomie národů Rakousko-Uherska, které si ale mylně lid vyložil jako uznání nezávislosti. Tato zpráva se stala impulsem k živelným demonstracím, při nichž lid jásal v ulicích a ničil symboly Rakousko-Uherska. Na Václavském náměstí u pomníku svatého Václava promluvil k davům kněz Isidor Zahradník a vyhlásil samostatný Československý stát.

V reakci na to, ještě večer 28. října, vydal Národní výbor první zákon, a sice zákon o zřízení samostatného státu československého. Ihned poté bylo ještě zveřejněno provolání Národního výboru „Lide československý. Tvůj odvěký sen se stal skutkem…“. Pod oběma dokumenty byli podepsáni Antonín Švehla1, Alois Rašín2, Jiří Stříbrný3, Vavro Šrobár4 a František Soukup5 – později zvaní „Muži 28. října“.

1. Antonín Švehla: Pozdější předseda tří československých vlád, předseda agrární strany, velkostatkář.
2. Alois Rašín: vynikající český právník a ekonom, účastník četných rebélií proti Rakousko-Uherské monarchii, za což byl i odsouzen a vězněn, první československý ministr financí; zavražděn anarchistou v roce 1923.
3. Jiří Stříbrný: novinář, majitel novin, účastník protirakouských rebélií, později několikanásobný ministr.
4. Vavro Šrobár: lékař, ústřední postava meziválečné slovenské politiky v Československu, od roku 1935 profesor Komenského univerzity v Bratislavě.
5. František Soukup: novinář a publicista, povoláním právník. Poslanec Říšské rady (nejvyšší zákonodárný sbor Rakouského císařství), později Revolučního národního shromáždění (nejvyšší zastupitelský a zákonodárný orgán v době vzniku Československa) a senátor Národního shromáždění ČSR. Na počátku existence ČSR zastával post ministra spravedlnosti.

Přiznám se, že přeci jen je mi rozpadu Rakousko-Uherska poněkud (ne zcela) líto. Kdyby se tato monarchie bývala přeuspořádala v demokratickou federativní republiku s hlubokou úrovní federalizace, tedy s rozsáhlými pravomocemi jednotlivých svazových států, přišlo by mi to v mnohých ohledech lepší. Měli bychom stát silný – jak z hlediska velikosti, tak počtu obyvatel, s rozvinutým průmyslem, kvalitním zemědělstvím, ale i celkově zaostalejšími partiemi, jež by při dotahování úrovně ostatních částí podporovaly domácí produkci. Nepotřebovali bychom žádné kolonie, jako země na západ od nás, které si na koloniích vybudovaly svůj blahobyt, což se jim ale dnes poněkud vrací jako bumerang. O kterýžto by se s námi rády nyní podělily, řkouc, že když od nich bereme s rukou nataženou evropské dotace, měli bychom brát i následky jejich dřívějších hříchů. Rády přitom zapomínají, že sice dotují v naší zemi nejeden ušlechtilý projekt, bohužel nezřídka i nejednu kravinu (pardon), ale peněz, které vyvádějí z našeho hospodářství formou dividend jejich občané či firmy, je ještě daleko více. A to ani nehovořím o tom, jak nás na počátku, a ještě k tomu i na konci Druhé světové války předhodily coby více méně kolonii postupně dvěma diktátorským režimům, které naše hospodářství doslova vydojily jako onu pověstnou dojnou krávu. Kdoví, jak by to bylo, kdybychom zůstali součástí oné mnou zmiňované federativní republiky – nejspíš bychom zůstali obětí války a zároveň ve vlivu západních mocností. Což implikuje představu, jak bychom si žili dnes, přičemž nějakým evropským dotacím bychom se mohli klidně vysmívat, a nikoliv stát v předklonu prosebníčka…

Na druhé straně samostatný stát nám umožnil lépe a s velkou hrdostí se přihlásit ke své národní identitě reprezentované Přemyslem Otakarem II. alias králem železným a zlatým, sv. Václavem či císařem Karlem IV., ale podle něčího gusta třeba i rebelem Janem Žižkou.

V každém případě považuji za slušné ctít stát, ve kterém žijeme, byť v něm pozorujeme denně řadu nedokonalostí. Fatální selhání, kterých jsme se v historii dopustili, by měla obzvlášť v tento sváteční den vést k zamyšlení. Ano, jsme to my, kdo jsme zradili své největší velikány, kterým se dnes klaníme. A jsme to opět my, kdo se obvykle místo boje za svébytnost vzdal, a ještě plival na ty, jimž to čest nedovolila. Na druhé straně ale generace našich předků vykonaly úžasné dílo, na které můžeme být právem hrdi. Za mnohé bych zde vyzdvihl věc jedinou, totiž vynález kontaktních čoček prof. Vichterlem. Jeho životopis je doslova úchvatný a inspirativní – plný píle, vytrvalosti, houževnatosti, překonávání překážek a omezenosti byrokracie. Pro ilustraci: svůj unikátní přístroj na výrobu kontaktních čoček sestavil doma, protože v oficiálních státních institucích k tomu nedostal prostor – jednalo se o aparaturu sestavenou z dětské stavebnice Merkur a s dynamem z jízdního kola.

Přátelé, soukmenovci, rozšiřujme každý dle svých možností a umu mezi děcka povědomí o velikánech našich dějin, ale i o drobných hrdinech všedního dne. Ne formou školní výuky („narodil se, zemřel, kontaktní čočky, otrava pamatovat si další datumy“), tu suplovat nemusíme, ale vyprávěním příběhů. Pozvedněme každý alespoň malinkým dílkem povědomí o tom, co naši lidé dokázali a tím i národní hrdost a sounáležitost. Je to důležité vždycky, ale v dnešní době obzvlášť, protože ona hrdost a k ní se pojící kázeň, je stále více nahrazována frackovitým jednáním hodným dupajícího tříletého dítěte, např: „A nebudu tu roušku nosit, a ne, a ne, a ne…“ Či nadužíváním myšlenkových principů jiného „národního hrdiny“, totiž švejkovstvím, kdy např. pán v noci táhne po ulici na provázku plyšového pejska, policii řkouc, že vládní nařízení neuvádí, že je povoleno venčení toliko živých psů…

❀ ❁ ❀ ❁ ❀ ❁ ❀
Halloween, anglosaský lidový svátek

Halloween je oslava svátku Všech svatých, která se jako tomu bývá i u jiných křesťanských svátků, slaví v jeho předvečer, tedy večer 31. října. Svátek se slaví většinou v anglicky mluvících zemích, převážně v USA, Kanadě, Velké Británii, Irsku, či Austrálii. Probíhá tak, že děti se oblékají do strašidelných kostýmů a chodí od domu k domu s tradičním pořekadlem Trick or treat, tedy přibližně „(dejte) koledu, nebo vám něco provedu“, což např. v USA bývá pomalovávání automobilů, dveří, zubní pasta na dveřích apod. Koleduje se o sladkosti.

Název vznikl zkrácením anglického „All Hallows' Eve“, tedy „Předvečer Všech svatých“.

Běžnými znaky Halloweenu jsou vyřezané dýně se svíčkou uvnitř, zvané jack-o'-lantern, dále čarodějky, duchové, černé kočky, košťata, oheň, příšery, kostlivci, sovy a další zvířata. Typickými barvami jsou černá a oranžová.


Zdroj: yaplakal.com
V Česku či Slovensku nejde o tradiční svátek. Pokud jste se však přesto třeba pro zábavu dětí zapojili, například asistováním, doufám, že jste byli umírnění a trvali na umírněnosti i všech ostatních zúčastněných – jak při koledování, tak u masek. Vše by se mělo dít pro radost a zábavu. Děti by měli při výrobě masek být aktivní, měly by projevit tvůrčí nápady i píli. Masky by měly tak trochu nahánět hrůzu, ale ne působit děs a šok.

❀ ❁ ❀ ❁ ❀ ❁ ❀
Stav účtu Pedonského podpůrného fondu

Stav k 1.10.2020	6 000,- Kč
Stav k 31.10.2020	7 000,- Kč
Rozdíl	+ 1 000,- Kč

Přijatá částka je splátka půjčky popsané v předminulém proslovu.

Připomenu, že Pedonský podpůrný fond je určen pro drobné dárky těm soukmenovcům, kteří jsou omezeni na svobodě. Smyslem je potěšit je na duchu, ukázat jim, že i když se provinili vůči zákonu, stále jsou v našich očích lidmi a kamarády. Skromnou podporou kteréhokoliv dotyčného v žádném případě nedáváme najevo, že snad souhlasíme s jeho neblahými skutky, ale pouze projevujeme lidskost a soucit.

❀ ❁ ❀ ❁ ❀ ❁ ❀
Podzimní slasti i strasti

Letošek je poznamenán coronavirovou pandemií tak, že „tento způsob podzimu“ za celý svůj dlouhý život nepamatuji. Jindy by se houfně pouštěli draci, s děvčátky bychom blbli v hromadách listí, brodili se jeho zlatavými řekami v alejích vzrostlých dubů, lip, buků a dalších listnáčů, sbírali bychom s nimi kaštany a žaludy pro lesní zvířátka či bukvice pro sebe, či se jen tak při toulkách naší přírodou radovali z pestrých barev středoevropského podzimu. Jenže tentokrát jsme všichni zalezlí doma jako červotoč v mé starožitné skříňce. Smutné…


Zdroj: motika.com.mk
Sledujme proto pečlivě vládní nařízení, a pokud to půjde, snažme se, na rozdíl od pána zmíněného výše, vyvenčit nikoliv plyšového psíka, ale sami sebe a naše děcka, či děcka, která v rámci nejrůznějších kroužků a podobných aktivit máme svěřena. Já to měl v době dětství mých dcer tak, že se na nás „nabalily“ i jejich různé spolužačky, takže jsme dojmem nějakého malého kroužku mohli na někoho také působit. Vždy bylo plno legrace, ale i nějaké to poučení - např. který list patří kterému stromu apod. Pobyt na čerstvém vzduchu je navíc absolutně neškodné, a přitom velmi siné antidepresivum. Tak neváhejme. A pokud nemáme žádnou holčičku, jíž bychom se mohli ušlechtilým způsobem věnovat, i tak vyrazme ven. Nikdy dopředu nevíme, koho můžeme potkat, ke komu sympatickému se přidat, s kým poklábosit. A kdyby selhalo i to, ani pak nezoufejme. Očistná kůra procházky podzimní přírodou funguje i tak…

❀ ❁ ❀ ❁ ❀ ❁ ❀
Pár povzbudivých slov na závěr

Milí soukmenovci, přeji vám do měsíce listopadu zdraví, to především. Přeji si, abychom nepodléhali chmurným myšlenkám, abychom byli silní a odolávali psychickému tlaku, který na nás klade koronavirová pandemie, a to ve všech možných rovinách žití – zdraví, práce, studium, strach o bližní, ale stejně tak, abychom byli odolní vůči hloupým a zlým lidem. Ať se vám to daří!

Nezapomeňte, že tu máte svůj web, Pedonii, která je na vaší straně. A tak čtěte, komentujte, lajkujte, tvořte a radujte se ze světa, kde jste plnohodnotnými lidmi, kde se nemusíte bát svěřovat se se svými názory a kde můžete hledat radu či pomoc se zvládáním svých problémů plynoucích z naší orientace…
 
 
Asce
Kancléř Pedonie

[Asce]

 
Vážený nejvyšší purkrabí, pedonští šlechtici, měšťané, občané Pedonie, milí návštěvníci!

Obsah tohoto proslovu

• Rekapitulace dění na fóru v měsíci listopadu
• Mikulášská nadílka
• Stav účtu Pedonského podpůrného fondu
• Výročí našeho fóra

Rekapitulace dění na fóru v měsíci listopadu

Nejprve připomenu, že i v měsíci listopadu jsme zůstali malou nenápadnou komunitou. Název našich stránek nijak neimplikuje jejich obsah a my se ani nesnažíme fórum veřejně propagovat, a/nebo veřejně prezentovat naše názory, postoje či pocity. Nebýt toho, že se jistý web neustále o nás nesmyslně otírá, čímž nás zviditelňuje, doslova by po nás pověstný pes neštěkl. Ten má totiž v hlavě rozum a v srdci lásku, a tak se věnuje laskavému ochraňování holčiček, jak ostatně vidíme na přiloženém obrázku:


Zdroj: tumblr.com
Přesto velice, převelice pomalu rosteme. Aniž na tomto místě budu úplný, zrekapituluji, že cílem Pedonie je, aby její členové mohli pobýt mezi svými, mohli zde bez obav sdělovat pocity, přání, sny, ale i reálie, ulevit si ze starostí všedního dne a předkládat své názory. Názory se zde zásadně diskutují, nikoliv banují. Vyloučeni jsou pouze jednotlivci agresivní. Tedy tací, kteří nejsou schopni unést, že někdo si myslí něco jiného než oni, přičemž však často neunáší ani myšlenky vlastní.

K poklábosení slouží náš Ajax minichat, který je ale vyhrazen jen aktivnějším uživatelům (viz pravidla). Vzhledem k tomu, že jsem zaznamenal zájem dlouhodobějších členů Pedonie o možnost popovídat si otevřeně i s někým, kdo dosud na Pedonii ani nebyl, tudíž sotva mohl být „aktivnější“, svým Výnosem z 27.11.2020, jsem stanovil příslušnou generální výjimku. Nezapomeňte Výnosy kancléře pravidelně sledovat, často v nich jde o důležité aktuality z dění v komunitě.

K trávení volného času slouží vlastní fórum. Zde bych tentokrát vyzdvihl skvělou vícedílnou povídku Vír splněných přání, která je o hodně „ujeté“ dívce jménem Pinky Povídka je sice přístupná jen omezenému okruhu členů Pedonie, pokud by však někdo další měl pocit, že by jej svěží a samozřejmě plně legální dílo o desetileté dívence, co nikoli nadarmo nosí plínky, mohlo zaujmout, nechť mi prosím napíše. Já bych poté kontaktoval autora – jestli ten vyhoví, je však pouze na něm. On se totiž po zkušenosti z krádeže Střípků z Asceho žití neloajálním a bezcharakterním „takyčlenem“ do širšího publikování svých pracně vytvářených děl nikdo moc nehrne. Je to škoda, protože jedním z cílů Pedonie je také to, aby pedofilové svůj čas trávili zde, a to neškodnou zábavou – ať již jen obsah konzumují či i spoluvytvářejí – než aby byli sváděni k tomu trávit jej jinde, kde by to přitom případně nemuselo být až tak bezpečné.

Mikulášská nadílka

Je otázka, jak to vlastně bude s Mikulášskou nadílkou letos, kdy koronavirus řádí, seč mu síly a také trochu naše neukázněnost stačí. Letos se mu podařilo zlikvidovat mnoho z tradičních setkávání. Přitom právě ono potkávání se, mluvení na sebe, občas i nějaký ten úsměv na tu méně, tu více zdařilý vtípek, je přesně to, co je pro naši společnost důležité a co ji snad činí býti lepší.

Pokud to vůbec bude v principu možné, a přetvoříte se v nějakou tu nadpřirozenou bytost, abyste navštívili děcka s avizovanou nadílkou – nějakými těmi drobnými dárečky či mlsky, nezapomeňte na základní zásadu všeho lidského konání: přiměřenost. Smyslem není ani na jedné straně děcka vyděsit k bezvědomí, ani na druhé straně je zavalit velkolepými dary. Smyslem v našich ateistických končinách je obvykle to, aby si malá děcka uvědomila, že jsou tu i jiné autority než milující rodiče, a tyto autority mohou hodnotit jejich konání čili chování. Je to taková příprava na budoucí život – hodnocení ve škole, u nadřízeného na pracovišti apod. Je to také příležitost, aby si děcka vyzkoušela, jak se dokáží soustředit v situaci, která je pro ně nejen nezvyklá, ale i náročná, a přeříkat alespoň krátkou básničku. I to se do života hodí. Nikdo nezačínal jako hotový špičkový pracovník, rétor, učitel, vědec, ale do vyšších a vyšších levelů svého žití kráčel po malých nenápadných schůdcích…


Zdroj: Asceho archiv

Stav účtu Pedonského podpůrného fondu

Stav k 1.11.2020	7 000,- Kč
Stav k 30.11.2020	8 000,- Kč
Rozdíl	+ 1 000,- Kč

Přijatá částka je splátka půjčky popsané v proslovu ze září 2020.

Jako vždy, i tentokrát připomenu, že Pedonský podpůrný fond je určen pro drobné dárky těm soukmenovcům, kteří jsou omezeni na svobodě. Smyslem je potěšit je na duchu, ukázat jim, že i když se provinili vůči zákonu, stále jsou v našich očích lidmi a kamarády. Skromnou podporou kteréhokoliv dotyčného v žádném případě nedáváme najevo, že snad souhlasíme s jeho neblahými skutky, ale pouze projevujeme lidskost a soucit.

Výročí našeho fóra

Milí soukmenovci, přátelé Pedonie! Dne 16. prosince 2020 už uplyne pět let od chvíle, kdy jsem pro vás nainstaloval toto fórum. Pravda, ještě pár dní to k jeho oficiálnímu spuštění trvalo, a sice do 2. ledna, ale pravý okamžik jeho vzniku je ten, kdy v něm byl zaregistrován první uživatel, což se stalo dne 16. prosince 2015 přesně v 17:52:28. Máme tedy vlastně dvě výročí – 16. prosinec jako založení (webu) fóra Pedonia a 2. leden 2016 jakožto den založení komunity čili Říše Pedonia (den uvolnění webu pro běžné uživatele).


16.12.2015 - 16.12.2020

O ideovou a věcnou náplň fóra, jakožto i o základní balík peněz do jeho rozjezdu, se největší měrou zasloužil Plyšáček. Ten již bohužel není mezi námi, a tak mu, doufám, že nejen za sebe, posílám aspoň „tam někam“ tichý dík. U zrodu díla jsem pak v první linii stál i já. Poděkování patří také třetímu „do party“, a sice našemu dvornímu písaři Leonidovi. Až do oficiálního spuštění webu jsme my tři byli jedinými členy Pedonie. Poté, ale ještě v lednu 2016, se podařilo získat našeho skvělého moderátora Neptuna. Ten se v mých očích stal na tuto pozici jasnou volbou díky svému příspěvku „Už rostou“, neboť to, co tento krátký text na jistém webu způsobil za poprask, mi dalo jasně na srozuměnou, že to je zkrátka ten pravý člověk pro Pedonii. Aby mé předchozí větě bylo správně rozuměno: na jedné straně není dobré provokovat, ale na druhé straně není ani správné tvářit se, že pedofilie je pouhé zalíbení v dívčích vláscích, neboť její podstatou je erotická náklonost. A náklonost čili preference není nic jiného než náklonost a vůbec neznačí páchání čehokoliv proti chráněným zájmům společnosti.

Pedonia postupně rostla, až dosáhla přes dva tisíce uživatelských účtů. Ovšem s odchodem Plyšáčka mimo dosah Pedonie jsem veškerou zodpovědnost za chod fóra musel převzít na svá bedra. Věřte, že je to nelehký úděl. Pedonii jsem upravil k obrazu svému a zbavil se všech uživatelů, kteří se „jen vezli“ - a rázem jsme se z fóra na poměry české kotliny doslova obřího, stali malou polozapomenutou komunitou. Věřím však, že i tak je Pedonia pro své členy užitečná.

Přeji našemu fóru plno aktivních uživatelů, kteří ví, že toto fórum je pro ně, kteří se zde cítí jako plnohodnotní lidé, ke kterým se tu přistupuje bez předsudků, a kteří zde mohou svobodně vyjadřovat své názory. Proto prosím pište, diskutujte, chatujte, lajkujte… Pedonia je tu pro vás…

Asce
Kancléř Pedonie

[Asce]

 
Vážený nejvyšší purkrabí, pedonští šlechtici, měšťané, občané Pedonie, milí návštěvníci!

Obsah tohoto proslovu

• Novoroční přípitek
• Stav účtu Pedonského podpůrného fondu
• Výročí otevření našeho fóra pro veřejnost
• Kancléřovy plány pro letošní rok

Novoroční přípitek

Přátelé, dovolte mi popřát vám do nového roku zdraví, to především, ale také co možná nejspokojenější život bez stresů. Bude-li to aspoň malinko možné, zkusme se povznést nad nejrůznější trable, a vždy a na každého se usmívejme. To ovšem nikoliv úsměvem hloupých, neboť vstřícnost nemá být ustupováním zlu, ale úsměvem sebevědomým, protože dokážeme být nad věcí...
Připíjím virtuálním šampaňským na vše dobré, co je v každém z nás, na to, abychom projevovali svoji náklonnost k dívenkám výhradně ušlechtilým způsobem, byli jim kamarády, skvělými učiteli, vedoucími kroužků, mentory, či prostě jen obdivovateli, a nikoliv snad nějakou hrozbou. Nechť tak, jako bublinky oxidu uhličitého z onoho ušlechtilého nápoje, vyšumí z našich duší splín, neklid a pocit osamění a nechť jsou tyto pro mnoho našinců typické stavy duše nahrazeny radostí ze života. To ovšem předpokládá skoncovat s leností, ať už jde o lenost fyzickou či jen duševní, s výmluvami na pracovní vytížení, jež jistě nijak nezpochybňuji, ale zkrátka třeba taková procházka v přírodě má větší cenu...

Stav účtu Pedonského podpůrného fondu

Stav k 1.12.2020	8 000,- Kč
Stav k 31.12.2020	9 000,- Kč
Rozdíl	+ 1 000,- Kč

Přijatá částka je splátka půjčky popsané v proslovu ze září 2020.

Jako vždy, i tentokrát připomenu, že Pedonský podpůrný fond je určen pro drobné dárky těm soukmenovcům, kteří jsou omezeni na svobodě. Smyslem je potěšit je na duchu, ukázat jim, že i když se provinili vůči zákonu, stále jsou v našich očích lidmi a kamarády. Skromnou podporou kteréhokoliv dotyčného v žádném případě nedáváme najevo, že snad souhlasíme s jeho neblahými skutky, ale pouze projevujeme lidskost a soucit.

Výročí otevření našeho fóra pro veřejnost

V minulém proslovu jsem připomínal den 16. prosinec jako pětileté výročí vzniku fóra jakožto webu, včetně jeho nezbytného zázemí. Jde o výročí toho, kdy jsem započal pracovat na projektu Pedonia. Za těch pět let se změnilo mnohé, avšak stále zůstává to, že jde o práci velice psychicky náročnou a požírající nesmírně mnoho času. Při vší mé úctě k laskavému čtenáři, se však obávám, že ten, kdo si nikdy nezkusil vést aktivní pedostránky, bude toto chápat jen obtížně.

Když jsem tehdy vše rozběhl, nainstaloval všelijaké doplňky a udělátka, přizpůsobil dílo obrazu mému a druhého parťáka Plyšáčka, jenž tenkrát dodal pořádný balík obsahu, tak jsem web 2. ledna 2016 otevřel veřejnosti. Čili od tohoto dne můžeme hovořit o vzniku komunity Pedonia, tj. nikoliv jen o nějakých programátorských strukturách a textech, ale i o živých lidech neboli návštěvnících, diskutujících, tvořících a vůbec využívajících dílo.

Je tomu tedy již pět let, kdy sloužím pedofilům. Jim, vlastně ale musím říci nám, neboť i já sám jsem byl taktéž obdarován předmětnou sexuální variací, dávám prostor, v pedonském pojetí dokonce celou říši, kde se můžeme cítit svobodně, být sami sebou, kde jsme přijímáni bez předsudků a fanatických výlevů zlosti od lidí, kteří by si chtěli vybít svou frustraci z vlastní neschopnosti na tak snadném cíli, jakým se zdá být pedofil.

Infrastrukturní zázemí „Asceho cesta“ čili asceroute.com, jež vždy bylo výhradně v mé režii (tj. kam Plyšáček, spoluzakladatel Pedonie, neměl přístup) původně vzniklo jako zcela utajené místo k vytváření funkčních záloh Pedonie. Bylo navrženo tak, aby se v případě jakýchkoliv potíží, zde dal celý projekt poměrně rychle rozchodit. To se stalo na podzim roku 2018, kdy pro neustálé útoky na doménu Pedonia.com nebylo možno aktivní fórum na ní udržet. Zkrátka hlupákům stačí jen jméno a již „ví“ jak spasit tento svět…

Na obrázku níže vidíme jakési reálné zpodobnění Asceho cesty. Je obyčejná, prašná, a nemusí se po ní jít vždy lehko. Stáčí se napravo, což je symbolem pro správný životní směr. Pomalinku se odvrací od nenápadně ukrytých bažin, které tušíme v blízkosti potoka, jehož linii sledujeme pomocí stromů rostoucích na jeho březích. Nejeden poutník v těch bažinách uvízl či dokonce nalezl smrt, pokud se chtěl napít vody z nesprávné tůňky. Tam někde dále za zátočinou počne cesta stoupat strání plnou květin vzhůru – až tam, k soutoku nebe se všemi dušemi lidí dobré vůle…



Kancléřovy plány pro letošní rok

Fungování Pedonie na té úrovni, která odpovídá současnému stavu, mě stojí opravdu mnoho sil a finančních prostředků. Nelze tedy očekávat nějaké převratné změny. Ostatně si nejsem jistý ani tím, zda má smysl byť i jen stávající stav držet pro těch pár lidiček, kterým se dostalo luxusu vlastní hlavy a navíc disponují ochotou ukrojit si něco ze všeobecně nedostatkového volného času pro fórum, potažmo ostatní. Je nás málo, příliš málo…

Bude-li mi zdraví sloužit a budu cítit smysluplnost dalšího konání, pak bych chtěl postupně, po malých krůčcích, letos zvládnout toto:

• Převést fórum na protokol https. Bohužel to nejspíš bude mít některé neblahé důsledky, ale ty se pokusím minimalizovat.
• Dořešit ty staré příspěvky, jež mají „vypadané“ obrázky. Zde jsem již značně pokročil, ale je to mravenčí práce.
• Vypracovat anglický překlad pravidel fóra a tím pádem znovu otevřít anglickou sekci. I když neočekávám příliv anglicky mluvících nováčků, přijde mi škoda nemít možnost se podívat na některé existující příspěvky.
• Pokusit se pro cvičné účely rozjet kopii fóra na původní pedonské doméně, a to na nejnovější verzi phpBB fóra. Pokud by vše klaplo, zvážit převedení této kopie do aktivního užívání.
• Vrátit se k sepisování Střípků, což je nesmírně psychicky vyčerpávající práce, která mě ještě ke všemu stojí neskutečně času. Střípky se totiž píší velmi těžce. Přiznám se, že mne demotivovalo to, že čtenáři se pídili až tak moc po erotických částech příběhů, že mi to přišlo neuctivé. Ano, sexualita je důležitou součástí života lidského, ale není ani zdaleka součástí jedinou. Okázalé ignorování ostatních mých prožitků v kombinaci s neustálým píděním se po jistých choulostivých dílech, se mne dotklo. Nepíšu Střípky jako masturbační náměty, i když i tato jejich funkce - pokud umožní někomu vybití nahromaděného pudu nenásilnou cestou, je asi ku prospěchu jedince, komunity i společnosti.
• Napsat zase po delší době nějakou povídku. Povídky mají totiž oproti Střípkům tu vlastnost, že si mohu volit děj i to, jak příběh dopadne. To u memoárů pochopitelně nejde. Povídky mne nezatěžují bolestivými vzpomínkami, a pokud nějaký čtenář vznese námitky proti popisovanému ději, "může za to hlavní hrdina" a ne já, jako v případě životopisu.
• Pokračovat v odborném tématu Asceho názory na sexualitu spojenou s nedospělými dívkami. Snad se někdy prokoušu nudným a navíc nutně zjednodušujícím úvodem...

Asce
Kancléř Pedonie

[Asce]

 
Vážený nejvyšší purkrabí, pedonští šlechtici, měšťané, občané Pedonie, milí návštěvníci!

Obsah tohoto proslovu:

• Pár slov o letošním únoru
• Stav účtu Pedonského podpůrného fondu
• Drobné novinky ve fóru

Pár slov o letošním únoru

Únor je takový prazvláštní, většinou lidí neoblíbený měsíc. I proto mu v dávné historii ukradli hned dva dny. Nu aspoň, že ten jeden byl přidán letnímu, pro našince obzvlášť oblíbenému období, na čemž se, myslím, shodneme i s hetero-normály. Ale na léto si ještě budeme muset dlouho počkat. Momentálně je to tak, že únor bílý, pole sílí. Což je ovšem letos také takové zvláštní. Když už ten sníh k radosti zemědělců napadl a leží – v posledních letech to vůbec není samozřejmé – dal by se využít ke spoustě legrace a vyblbnutí s holčičkami. Jenže díky přetrvávající pandemii je lyžování, bobování, sáňkování a další zimní sportování div ne na hranici legality. Vlastně nevím, jak je to s koulovačkami, ve kterých by navíc nejeden aktivista „Za lepší zítřky, i kdyby násilím“ mohl spatřovat ohrožování mravní výchovy mládeže, protože zkrátka kdo umí lépe máchnout pazourou, vyhrává. A to je nepřijatelné povyšování fyzična nad mentálnem. Tedy podle někoho. Já jsem ze staré školy, a proto vím, že taková dobře po čuni rozmázlá sněhová hrouda leckdy člověku rozsvítí v makovici věci, nad kterými dosud dumal týdny. Ostatně pan Newton se svým jablkem by o tom mohl vyprávět. Však také k nelibosti žáků základních škol vyprávěl, a to díky rovnici pro gravitační sílu. Zde už bych jisté výhrady měl také. Kdyby například to jablko spadlo o kousek vedle, nebo nějak našišato, co já vím, mohl by býval majitel onoho ovoce gravitační zákon vymyslet třeba jinak. Na rozdíl od holčiček, já s oním bílem posilňujícím pole, docela dost zápolím a co chvíli se díky nízkému tření mezi mou obuví a jím, ocitám v prapodivných polohách bolestivě ležmo. Ale dosti škarohlídství – pojďme s holčičkami stavět sněhuláky. Bude jistě plno legrace a všichni se nabijeme pozitivní energií.


Zdroj: doodoo.ru

Stav účtu Pedonského podpůrného fondu

Stav k 1.1.2021	9 000,- Kč
Stav k 31.1.2021	10 000,- Kč
Rozdíl	+ 1 000,- Kč

Přijatá částka je splátka půjčky popsané v proslovu ze září 2020. Půjčka je tímto splacena.

Zlehka připomenu, že Pedonský podpůrný fond je určen pro drobné dárky těm soukmenovcům, kteří jsou omezeni na svobodě. Smyslem je potěšit je na duchu, ukázat jim, že i když se provinili vůči zákonu, stále jsou v našich očích lidmi a kamarády. Skromnou podporou kteréhokoliv dotyčného v žádném případě nedáváme najevo, že snad souhlasíme s jeho neblahými skutky, ale pouze projevujeme lidskost a soucit.

Drobné novinky ve fóru

Jak registrovaní uživatelé ví, přidal jsem mimo vlastní fórum webovou stránku napojenou na databázi, kde zobrazuji několik tabulek výkazů. Předpokládal jsem, že by mohly někoho zajímat. Jelikož je stránka mimo fórum, je volně přístupná a indexovatelná. Bude to taková naše upoutávka. Obsahuje totiž hned na prvním místě tabulku s názvy příspěvků za posledních deset dní. Pokud na stránku díky vyhledávači někdo narazí, bude se moci lépe orientovat, zda se chce nebo nechce k nám přidat. Momentálně nemám v úmyslu nás jakkoliv aktivně propagovat, vše bude na základě automatické indexace a náhodného vyhledání podle klíčového slova.

Se zmíněnou stránkou mám ještě další plány. Rád bych zde měl rubriku „Foto dne“, kde bude automatická procedura náhodně vybírat pro potěšení oka uživatelova jednu fotografii pro každý den. Momentálně hledám vhodný zásobník pro tak velké množství obrázků. Tak uvidíme, jak mi to půjde…


Milí přátelé, vážení návštěvníci, děkuji za pročtení tohoto mého proslovu a přeji vám, ať je pro vás měsíc únor aspoň uspokojivý. Podstatné je zdraví. Pro dobrou náladu obujte pevnou obuv s kvalitními podrážkami a vyrazte s holčičkami nebo kýmkoliv jiným do přírody, do sněhu, za jeho možnostmi, krásami i záludnostmi…

Asce
Kancléř Pedonie

[Asce]

 
Vážený nejvyšší purkrabí, pedonští šlechtici, měšťané, občané Pedonie, milí návštěvníci!

Obsah tohoto proslovu:

• Pranostiky a podobné povídání o březnu
• Stav účtu Pedonského podpůrného fondu
• Letem světem naším webem

Pranostiky a podobné povídání o březnu

V únoru jsem si stýskal nad tím, jak je omezeno potkávání se venku. A s tím i rekreačně sportovní aktivity, kterých děcka nemají nikdy dost, o to více je však potřebují. Asi jako polévka špetku soli. Hm, co říci k vynuceným opatřením v březnu? Možná neříkat nic, sklapnout podpatky a vše dodržovat! Koronavirový převlek totiž smrtce při máchání kosou náramně sedl. Už nejde jen o cynické výkřiky některých nevychovaných fracků, že konečně začala pořádná důchodová reforma, neboť „tetka“ zřejmě zjistila, že i jejich mladé masíčko chutná náramně. Kromě toho, že je zapotřebí, abychom se chovali zodpovědně a ohleduplně, je nutná k uchování si zdraví i kapička toho štěstí. Na jeho podporu vám tentokrát přináším něco z bulharské tradice, totiž obrázek marteničky:


Zdroj: magicke-bulharsko.cz
Pojmenování martenica pochází ze slova mart, což v bulharštině znamená březen. Častěji se používá jeho zdrobnělina martenička. Původně se marteničky dělaly pouze z vlny, v současné době ale mají různé podoby a vyrábí se z různých materiálů. Nejdůležitější jsou barvy, které jsou nosičem symboliky. Červená znamená krev, život, a bílá čistotu, štěstí. Podle původní tradice 1. března nejstarší žena v rodině uvazovala na ruce dětí náramek skroucený z bílého a červeného provázku pro zdraví a proti zlé magii. Martenicu bylo možno uvazovat také zvířatům a na větve plodících stromů. Martenica se obvykle nosí do spatření prvního rozkvetlého stromu, přičemž se pak uváže na něj. Tradice praví, že martenička přinese největší štěstí, pokud je darována. Proto lidé obdarovávají své příbuzné a přátele. Je to takový milý předjarní bulharský zvyk, kterým si lidé navzájem přejí zdraví a štěstí.

Byť nemohu udělat nic jiného než marteničku vložit jako obrázek, věřím, že nám všem přinese štěstí i tak. Nechť nás štěstí provází, přátelé!

❀ ❁ ❀ ❁ ❀ ❁ ❀
Stav účtu Pedonského podpůrného fondu

Stav k 1.2.2021	10 000,- Kč
Stav k 28.2.2021	10 000,- Kč
Rozdíl	0,- Kč

Během měsíce února 2021 nebyl na Pedonském podpůrném fondu žádný pohyb finančních prostředků.

Pro čtenáře, kteří neví, jak to na Pedonii chodí, připomenu, že Pedonský podpůrný fond je určen pro drobné dárky těm soukmenovcům, kteří jsou omezeni na svobodě. Smyslem je potěšit je na duchu, ukázat jim, že i když se provinili vůči zákonu, stále jsou v našich očích lidmi a kamarády. Tím v žádném případě nedáváme najevo, že snad souhlasíme s případnými neblahými skutky, ale pouze projevujeme lidskost a soucit.

Momentálně nemáme koho podporovat, a to je velice dobrá zpráva. Přátelé, chovejme se vždy tak, abychom nepotřebovali nejen skromnou pomoc našeho podpůrného fondu, ale ani jakoukoliv jinou pomoc z titulu toho, že bychom se něčím provinili proti zákonu a bylo nám proto zle na duši.

❀ ❁ ❀ ❁ ❀ ❁ ❀
Letem světem naším webem

V poslední době jsem zaznamenal několik dotazů, přání až tlaků, abych znovu otevřel anglickou sekci fóra čili PEDONIA EMPIRE. Jak jsem v lednových předsevzetích psal, mám takový úmysl, ale rovnou jsem naznačoval, že to bude poměrně náročná, tedy dlouhá cesta. A pro nějakých pět či kolik lidiček asi nemá cenu vše „hrotit“. Tu a tam nějaký (neslovenský) cizozemec zavítá i tak. Je pravda, že příspěvek vložený s pomocí „strýčkova“ Translatoru není nikdy dokonalý, ale na tom přeci nesejde. Podstatné je, že pokud někdo chce, má možnost se u nás vypovídat, popřípadě žádat radu či porozumění.

Pro zvídavé šťouraly jsem připravil webovou stránku s názvem Doplňkové statistiky. Ta obsahuje několik tabulek, ze kterých se dá vyčíst dění na fóru a jeho historie. Odkaz je na hlavní stránce fóra v odstavci Statistiky. Co z uveřejněných dat mj. plyne:

• Přes neskutečné množství času věnovaného Pedonii, nejsem schopen nahradit výpadek kvantity nových příspěvků dříve vkládaných spoluzakladatelem a bývalým ideovým vůdcem Pedonie Plyšáčkem. Rád bych věřil aspoň tomu, že kvantita mých příspěvků je nahrazena jejich kvalitou. Velmi se o to snažím, ale výsledek samozřejmě můžete posoudit pouze vy, kteří má minidílka čtete.
• Když fórum začínalo, mělo plno lidí podněty, náměty a potřebu se nějak angažovat. Ale nikdo nemá svůj „zásobník“ nápadů bezedný. Je proto asi logické, že většina členů se „vypsala“ a nyní je na fóru aktivita menší než po jeho spuštění.

Asi nejvýznamnější je hned první tabulka, která vypisuje seznam všech příspěvků vložených za posledních deset dní (přesněji jedenáct, protože jsem ponechal obě krajní meze včetně). Každý, bez ohledu na svá uživatelská práva, tak může alespoň podle titulků příspěvků vidět i to, co se děje v sekcích, kam nemá přístup. Odkazy v tabulce jsou klikací, na příspěvek tak lze snadno přejít – to pochopitelně ale pouze v případě, že máte povoleno vstupovat do příslušné části Pedonie.

Vedlejším efektem pro mne je, že laskavý čtenář může kontrolovat, zda plním svá předsevzetí do roku 2021, a skutečně tvořím to, k čemu jsem se zavázal. A jak to tedy je? K ukousání nudný úvod do sexuality mladých dívek, který o mladých dívkách skoro vůbec není (čímž se zde veřejně omlouvám), ale který je nezbytný k pochopení mých myšlenek, jsem psát začal. Věci se nedějí samy od sebe čili jak známo, nepadají z Marsu (naopak, tam právě přibylo nějaké haraburdí ze Země – zajímavé, doporučuji sledovat). Proto onen obšírný úvod tématu. Zde předsevzetí plním. Ke Střípkům jsem se také vrátil a vložil další pokračování. Navíc jsem usoudil, že mé denní mikropříběhy díky své nevinnosti jistě nebudou nikoho pobuřovat, a proto jsem založil nové vlákno s názvem Hemžení lidiček Asceho očima. Jde o drobounké věci, jaké vidí okolo sebe a zažívá jistě i každý z vás. Jediné, co není úplně samozřejmé, je, že já je zachytil pro ostatní. To však může činit i kdokoliv jiný. Bylo by to fajn, protože já bych na oplátku rád zjistil, jak obyčejnou každodennost vnímáte vy.

❀ ❁ ❀ ❁ ❀ ❁ ❀
Milí přátelé, jak už jsem výše psal – leč v této oblasti není opakování nikdy na škodu – přeji vám do měsíce března hodně štěstí. To zejména při vyhýbání se koronaviru, ale pochopitelně i ve všech dalších oblastech lidského žití. Doba je poměrně smutná díky tomu, že se nemůžeme potkávat se známými i neznámými holčičkami a dívkami. Nu, nedá se nic dělat. Potkávejme se tak aspoň zde, vždyť Pedonia je vždy na vaší straně, je tu pro vás a pro vaše rozptýlení.

Pište či jinak tvořte, diskutujte, čtěte, lajkujte, zkrátka pobývejte na Pedonii mezi svými.

Asce
Kancléř Pedonie

[Asce]

 
Vážený nejvyšší purkrabí, pedonští šlechtici, měšťané, občané Pedonie, milí návštěvníci!

Obsah tohoto proslovu:

• Trochu mystiky, lidových moudrostí a podobného povídání o dubnu
• Pedonský podpůrný fond a jeho stav
• Letem světem naším webem
• Pár mých osobních poznámek

Trochu mystiky, lidových moudrostí a podobného povídání o dubnu

Hned na prvního dubna křesťané vzpomínají jednoho ze svých četných světců, a sice sv. Huga, biskupa z Grenoblu.

Narodil se roku 1053 v Château-neuf-d´Isère ve Franci jako šlechtic. Měl čisté srdce a snažil se žít v pokoře, trpělivosti a střídmosti. Když byl v roce 1080 svolán církevní sněm do Avignonu, byl na něj pozván i Hugo a tam, byť teprve 27letý, navržen (a posléze i ustanoven) za biskupa grenobleské diecéze. Snažil se, aby takové břímě nebylo na něj vkládáno, ale ostatní biskupové jeho námitky neuznali. Po celý další život jej pak skličoval pocit nehodnosti toho, že zastává tak důležitý úřad, ale také ho trápily různé hanebné představy a byl pokoušen k nedůvěře v Boha.

První dvě léta po nástupu do funkce napravoval kázeň, zejména kněží. Ty napomínal, neposlušným hrozil a zatvrzelé trestal. Dosáhl velmi dobrých výsledků. Sám cítil únavu a zřejmě pociťoval i ďáblovy útoky, a proto chtěl rezignovat a uchýlit se do kláštera. K návratu do Grenoble ho však přiměl příkaz papeže Řehoře VII., který navíc pravil, že to asi ďábel předvídá, jak velikou škodu bude mít peklo Hugovým působením a snaží se ho proto odstrašit od biskupského úřadu.

PŘEDSEVZETÍ A MODLITBA

Kazatel: „Sv. Hugo s obracením hříšníků začal pokáním za ně. Také já si za konkrétní hříšníky něco dnes odřeknu.“
Věřící: „Bože, Ty jsi naplnil svatého Huga svou láskou, která přemáhá zlobu světa. Na jeho přímluvu dej i nám vytrvalost v pokání a lásce…“

Poznámka:

Když jsem připravoval tuto pasáž, uvědomil jsem si, že Hugův osud něčím připomíná mé současné žití. Tedy ne, že bych se považoval za svatého, příkladného, pokorného či střídmého. Ale tím, že i na mne připadl těžký úkol, který sice vykonávám s láskou, ale který mne stojí mnoho duševních sil, ba i bolesti. Také já po dvou, nyní již vlastně třech letech cítím nezměrnou únavu, toužím svůj „úřad“ opustit a mít konečně klid, byť ten bych si nepředstavoval zrovna za zdmi kláštera. I mne však posilují různé kejkle poskoků zla, protože vím, že dokud mne pokouší, má moje práce smysl…

❀ ❁ ❀ ❁ ❀ ❁ ❀
Pedonský podpůrný fond a jeho stav

Stav k 1.3.2021	10 000,- Kč
Stav k 31.3.2021	10 000,- Kč
Rozdíl	0,- Kč

Během měsíce března 2021 nebyl na Pedonském podpůrném fondu žádný pohyb finančních prostředků.

Pro čtenáře, kteří neví, jak to na Pedonii chodí, připomenu, že Pedonský podpůrný fond je určen pro drobné dárky těm soukmenovcům, kteří jsou omezeni na svobodě. Smyslem je potěšit je na duchu, ukázat jim, že i když se provinili vůči zákonu, stále jsou v našich očích lidmi a kamarády. Tím v žádném případě nedáváme najevo, že snad souhlasíme s případnými neblahými skutky, ale pouze projevujeme lidskost a soucit.

Momentálně nemáme koho podporovat, a to je velice dobrá zpráva. Přátelé, chovejme se vždy tak, abychom nepotřebovali nejen skromnou pomoc našeho podpůrného fondu, ale ani jakoukoliv jinou pomoc z titulu toho, že bychom se něčím provinili proti zákonu a bylo nám proto zle na duši.

Před pár dny jsem byl osloven jedním z našich členů, jakým způsobem by mohl anonymně do fondu přispět. Slíbil jsem, že něco rozumného vymyslím, a dám vědět. Po pravdě, na nic jsem nepřišel (z důvodu komplikovanosti i nestálosti hodnoty jsem nezvažoval Bitcoin či podobnou virtuální měnu). Při zakládání fondu jsem za jeho potenciální přispěvatele zvažoval pouze členy Clubu Pedonia – být VIP členem není jen privilegium, ale také určitý závazek. Abych byl ještě přesnější, zvažoval jsem ještě užší skupinku, totiž takové členy Clubu Pedonia, se kterými se znám osobně (či je osobně zná jiný člen Clubu Pedonia). Pak samozřejmě s předáním peněz není problém – jelikož se známe, je možno částku předat hotově, např. na některém neformálním setkání VIP, či ji poslat na můj účet (když mě někdo zná jako fyzickou osobu, je lhostejné, že zná i číslo mého účtu).

Nezbývá mi tedy než navrhnout osobní setkání, a to až pominou různá omezení z titulu koronavirové pandemie. Takové setkání by podle mne bylo možno uskutečnit na některém důležitém uzlu veřejné hromadné dopravy v Praze. Zde, ač za standardní situace plno lidiček, je právě tím zaručena značná diskrétnost. Těžko zjistit, odkud se tam kdo vzal, a kam poté zase zmizí. Je možno dát si kávu či jinou kapalnou poživatinu, poklábosit…

❀ ❁ ❀ ❁ ❀ ❁ ❀
Letem světem naším webem

V uplynulém měsíci jsem se věnoval kromě mnoha běžných úkonů hlavně opravě některých obrázkových témat. Je to práce otravná, mravenčí, sotva ji někdo ocení, ale přijde mi, že Pedonia by měla kromě poskytování poučení, zábavy a dalších svých standardních atributů, působit i udržovaným a z toho titulu útulným dojmem. Tentokrát jsem tomu věnoval více než 30 hodin pracovního času. Některá témata jsem i oživil, protože při dohledávání ztracených obrázků se mi podařilo najít i pár dosud u nás nezobrazených. Snad, přes mou výše naznačenou skepsi, to někomu z vás přišlo či přijde vhod…

❀ ❁ ❀ ❁ ❀ ❁ ❀
Pár mých osobních poznámek

V tomto měsíci to budou tři roky, kdy hranice Říše Pedonia opustil její Král Plyšáček. Současně to bude jeden rok, co opustil říši lidí čili tento svět. Připadá mi to jako věčnost. Jako nekonečná doba, po kterou se potloukám po povrchu Světokoule bez svého nejlepšího přítele. Bez kamaráda, který měl zlaté srdce. Vždy si uměl na mne vyhradit čas, a přestože jsme spolu v řadě věcí nesouhlasili, dovedl mi naslouchat a povzbudit.



Odešel člověk, který byl v dospěláckém světě dítětem. A to nemohlo fungovat. Odešel člověk plný lásky, kterou bral i dával bez ohledu na to, co si o tom mohou pomyslet jiní:

Nikdy jsem se nestaral o to, co jiní dělají
Nikdy jsem se nestaral o to, co si myslí, že vědí
Ale já vím…

Odešel a zanechal mne tu samotného. Odešel a zanechal tu řadu lidí jejich smutku.



Příteli, chybíš mi…

❀ ❁ ❀ ❁ ❀ ❁ ❀
Měsíc duben je plný zvratů – jeden den se můžeme opalovat na sluníčku, druhý den stavět sněhuláky. Je jako život sám. Berme jej takový, jaký je a radujme se i z maličkostí. Nechť je vaše nebe čisté, srdce otevřená vnímání a mysl nespoutaná.

Pamatujte, že Pedonia je tu pro vás a stojí na vaší straně. Pište či jinak tvořte, čtěte, chvalte ostatní tvůrce obsahu, chatujte, zkrátka žijte Pedonii…

Asce
Kancléř Pedonie

[Asce]

 
Vážený nejvyšší purkrabí, pedonští šlechtici, měšťané, občané Pedonie, milí návštěvníci!

Obsah tohoto proslovu:

• Povídání o květnu a jeho tradicích
• Pedonský podpůrný fond a jeho stav
• Krátce k webu a pár mých osobních slovíček

Povídání o květnu a jeho tradicích


Zdroj: www.prahahrave.cz
Jako nejmagičtější byla v květnu již od pradávna označována „Filipojakubská noc“. Ta trvá od soumraku 30. dubna do úsvitu 1. května. V tuto noc se totiž údajně nejvíce projevuje činnost čarodějnic. Lidé se snažili čarodějnicím v jejich počinech různě bránit. Například práskali bičem nebo tloukli železem či dřevem, a to proto, že hluk je měl zaplašit. Také kreslili magické kruhy kolem domů a nad vrata a dveře věšeli posvěcené větve. Na druhé straně, pro nenapravitelné odvážlivce, snad až masochisty, tu byla pověra další: lidé také věřili, že se o Filipojakubské noci otevřou podzemní sluje a jeskyně, aby odkryly své poklady.

Asceho lehce kousavá poznámka:

Mám pocit, že tu a tam nějakou tu čarodějnici potkám i ve dne, a navíc zdaleka nikoliv jen na počátku května. Co se týká jejich zaplašení, tak na některé opravdu tlučení dřevem působí – ideální je velká dřevěná plácačka, kterou intenzivně tlučeme na holou… Také s těmi poklady je to dle mých zkušeností slabší – jeskyňku si musí člověk objevit sám a když bude znát správná kouzelná slůvka, třeba se před ním i otevře. Jen to, zdali tak přijde k pokladu či spíše k trápení, si již musí prožít každý sám…

Tradicí z hlubokého středověku je stavění máje – prvního května ráno musí v každé „slušné“ obci stát nazdobený kmen stromu. Je otázkou cti, aby byl co nejvyšší. V předkřesťanské době snad měly máje představovat jakési strážné duchy, které chrání vesnici před zlými démony.

Ohňům, které se zapalují o Filipojakubské noci se dnes říká pálení čarodějnic. Nejsou zvykem starým a nemají nic společného s pohanskými ochrannými ohni. Totiž dříve se o této noci lidé opravdu báli, že jim hrozí temné síly zla, a proto by je ani nenapadlo být venku. Se soumrakem se zapaluje hranice a lidé pozorují, jak se v plamenech ztrácí vyrobená figurína čarodějnice, která je umístěna na jejím vrcholu. Zábava dnes bývá doplněna o další aktivity. Např. s přehlídkou kostýmů dětských i dospělých čarodějnic a černokněžníků, s opékáním buřtů a s jinými kratochvílemi.

V každém případě, pro našince jsou tyto tradice další příležitostí, jak se ve vší počestnosti, pro zábavu i poučení, vyblbnout s dívenkami. Zdržíme se proto pití alkoholu, který začasté takové akce provází a raději se snažíme být nápomocni při organizaci a dalších činnostech, aby se děcka na čerstvém vzduchu vydováděla do sytosti.

Trochu poezie pro vytvoření atmosféry (pozor, nepřehnat, můžeme lehce strašit, ne však příliš vyděsit):

Kvákají tmou žáby
mám pálení žáhy
něco má se záhy stát
Světla blat zlo vábí
rybí chór dme žábry
na sabat jdou báby zvát...

Skelný zrak upírá
mrtvý na upíra
dech se tísní svírá, zmírá
Magie a čáry
na oltáři máry
duch z pohřební káry vstal...

Vzduchem páchne síra
kříž tu nezabírá
dech se tísní svírá, zmírá
Půlnoc a divný sen
přízraky běsní v tmách
ďábel slanou slinou pliv jen
a oheň, hranic král, tu vzplál...

Poznámka:
Text volně podle písně Filipojakubská noc od skupiny Abraxas upravil Asce


Zdroj: wscreenwallpapers.com

❀ ❁ ❀ ❁ ❀ ❁ ❀
Pedonský podpůrný fond a jeho stav

Ani v měsíci dubnu nebyl na našem podpůrném fondu žádný pohyb finančních prostředků. Nebudu proto vkládat přehledovou tabulku. Pouze pro ty čtenáře, kteří na tuto stránku náhodou narazili poprvé, vysvětlím, o co jde:

Pedonský podpůrný fond je určen pro drobné dárky těm soukmenovcům, kteří jsou omezeni na svobodě. Smyslem je potěšit je na duchu, ukázat jim, že i když se provinili vůči zákonu, stále jsou v našich očích lidmi a kamarády. Tím v žádném případě nedáváme najevo, že snad souhlasíme s případnými neblahými skutky, ale pouze projevujeme lidskost a soucit.

❀ ❁ ❀ ❁ ❀ ❁ ❀
Krátce k webu a pár mých osobních slovíček

V měsíci dubnu pokračovala mírná „záplatovací evoluce“ – neboli jsem opravil a na pedonské úložiště převedl pár dalších vláken, které byly v minulosti postiženy kolapsem několika serverů pro ukládání fotografií. Pokud výjimečně nezapomenu, převod obrázků na pedonské úložiště provádím i u nových příspěvků, které vkládáte. Dá to sice trochu práce, ale váš vkus je dobý, takže tuto službu dělám rád. Pouze bych vás vyzval, pokud někde při brouzdání fórem najdete „postižený“ příspěvek (u jednoho nebo více obrázků je místo vlastního vizuálního obsahu pouze slovo „obrázek“), abyste mi to hlásili (buď soukromou zprávou nebo nahlášením příspěvku ikonkou k tomu u příspěvku určenou).

Bohužel musím tentokrát být i poněkud kritický. Jsem značně velkorysý, a tak mám zavřené všechny čtyři oči (dvě pod čelem, jedno učitelské na temeni hlavy – aby se učitel mohl otočit k tabuli, aniž riskuje nějaký karambol ve třídě, a jedno oko kuří), přesto mám již problém ignorovat tu skutečnost, že řada členů si dlouhodobě neplní svou publikační povinnost. Je známé, že na diskuzních fórech se drtivá většina členů spíše veze, než aby sami něčím přispěli, ale přeci jen čeho je moc, toho je příliš – tedy zde vlastně málo. Na našem fóru je řada příspěvků, na které se dá velice jednoduše, doslova nějakým štěkem odpovědět, pokud už nemám nápad k vlastní tvorbě. Chápu, že každý má plno starostí, že se toho na nás valí plno, leckdo je vláčen životem k umdlení, a když už končí den, chce mít konečně od všeho a všech pokoj, snít si svůj sen. Mít aspoň na chvíli klid… klid, klid, prostě jen klid… Ano, přátelé, soucítím s vámi, však to mám stejně. Na druhé straně mi nikdo nenamluví, že nemůže ani tu čtvrthodinku měsíčně věnovat pár řádkám a zareagovat na některý z četných nadhozů, které se na fóru doslova nabízí k využití pro případ akutního nedostatku času k vymyšlení – a potěšení – ostatních vlastní tvorbou. Považte, že i já mám plno starostí, a přesto dávám fóru plno času. Dělám to rád – ale pro pět aktivních členů? To mi fakt logiku nedává…

V měsíci dubnu se opět u človíčka z mé blízkosti objevila remise těžké choroby, a bohužel to pokračuje i v měsíci květnu. Abych vše zvládal, vzal jsem si i já asi týden volno od Pedonie. Vše jelo samo, až tak, že si toho řada lidí ani nevšimla. To mne těší, na straně druhé – také jsem jenom člověk – mne trochu zamrzelo, že po týdnu čili sedmi dnech, když se kdosi přeci jen zeptal na chatu, co je se mnou, odpověděl mu jiný Pedoňan: „A no jo, on už tu Asce tři dny nebyl…“ Jelikož záludná choroba u dotyčné osůbky úporně přetrvává, což mne stojí mnoho psychických sil, omlouvám se dopředu, kdybych se zas případně na chvíli vytratil. Budu se však snažit jít příkladem a fóru se věnovat, co mi budou síly stačit.

❀ ❁ ❀ ❁ ❀ ❁ ❀
Drazí Pedoňané, čeká nás měsíc, kdy to konečně jaro rozbalí naplno – aspoň doufám. I dnes již není problém potkávat dívenky všech věkových kategorií, vzezření i temperamentu. Nejenom obdivujme jejich půvab, ale v rámci všech myslitelných rolí jim buďme oporou, příkladem, zkrátka staršími kamarády bez postranních úmyslů. Ale nezapomínejte také na Pedonii, kde v rámci svých možností tvořte, diskutujte, lajkujte, chatujte, bavte sebe i jiné, hledejte poučení i povzbuzení. Pedonia je tu pro vás…

Nechť je Máj pro vás příznivý, krásný svými květy, svěží travou i potkáváním se…

Asce
Kancléř Pedonie