Online diskuze s členy projektu Parafilik

[Filip Š]

Dobrý den,

pro případ, že by to někoho z návštěvníků zdejšího fóra zajímalo, přidávám sem pozvánku na online setkání se členy našeho projektu Parafilik, který má za cíl poskytovat anonymní psychologickou pomoc lidem s parafilními preferencemi a jejich blízkým, když ji budou potřebovat.

Setkání se uskuteční 15. 6. od 20:00 do 21:00 přes platformu Zoom, přístupné bude přes tento odkaz: https://us02web.zoom.us/j/4600075987.

Během setkání projekt krátce představíme a poté bude prostor na dotazy. Toto setkání je určeno primárně členům pedo/hebe/efebofilních komunit. Budeme rádi, pokud se rozhodnete zúčastnit, případně sem do vlákna přispějete nějakým dotazem či připomínkou.

Filip Šinkner
terapeut projektu Parafilik

[Asce]

...pro případ, že by to někoho z návštěvníků zdejšího fóra zajímalo, přidávám sem pozvánku na online setkání se členy našeho projektu Parafilik, který má za cíl poskytovat anonymní psychologickou pomoc lidem s parafilními preferencemi a jejich blízkým, když ji budou potřebovat...

Dovoluji si našim členům i nečlenům doporučit – pokud zváží možná rizika – účast na zmíněném on-line setkání členů týmu Parafilik.

Sám za sebe mám poněkud problém s platformou Zoom, protože byť jsou již nejhorší prohřešky proti bezpečnosti zazáplatovány, stále jisté pochybnosti přetrvávají. Není mi známo, že NÚKIB (Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost) odvolal své upozornění právě na tuto platformu.

Omlouvám se za svou ignoranci, že jsem si údaj nedohledal, takže stále nevím, kdo to jsou "členové týmu Parafilik". Jen doufám, že nejde TAKÉ o lidi z jisté komunity tvářící se, že chce pomáhat pedofilům, ale ve skutečnosti mající za cíl dehonestovat každého, kdo nemá přesně 100% stejné názory jako oni. To by totiž pro mne představovalo zásadní problém – po četných bolestivých zkušenostech je má trpělivost s hluchými, slepými a – kulantně řečeno – nenadanými, o to více však až k aroganci domýšlivými lidmi zcela vyčerpána. (Omlouvám se tímto postiženým spoluobčanům, že jsem si pro snazší vysvětlení své pozice vzal do úst názvy vlastností definujících jejich postižení.)

Problémem alespoň pro mne je to, že stále více a více se utvrzuji v názoru, že státní instituce a příslušná odborná komunita nejsou ochotny ke skutečnému zkoumání pedofilie, ale toliko se podbízejí požadavkům davu čili závěry jejich prací neodráží realitu, ale to, aby zapadly do požadovaného proudu. Rád v tomto smyslu opakuji příklad s tím, že ještě před nějakými dejme tomu tři sta lety bylo zcela jasné, vědecky a přísežně dokladované a na stovkách konkrétních osobních svědectví doložené, že některé ženy se v noci mění na velké mouchy, které, zalétávajíce dobytku do uší, ten plaší, a tak lidem působí velké škody... Jak dnes nikdo nepochybuje, jde o absolutní nesmysl – bohužel stejně jako řada "vědeckých" závěrů dnešních odborníků v oblasti sexuologie. Co tedy budu moci na setkání vyslechnout? Že ženská pedofilie prakticky neexistuje a že vztah pedofila a mladé dívenky je za všech okolností pro to děvče škodlivý? Jenže já vím, že to tak obecně, a tak jednoduché není.

Pokud by šlo o informace, kde a jak budou vznikat či již vznikla centra pro pomoc lidem, kteří mají velké problémy "udržet své hormony pod kontrolou", a věci s tím souvisící, tak to bych považoval za velmi užitečnou věc. Bez ohledu na to, co si o pedofilii jako takové myslím či nemyslím, v každém případě je v naší společnosti vztah mezi příliš mladou dívkou a starším mužem trestný a je zapotřebí se jej vyvarovat. Někteří "soukmenovci" by s tímto mohli mít problém, a měli by načerpat potřebné znalosti či rady, jak zvyšovat a udržet sebekázeň, případně by se jim mělo dostat i další pomoci. Bohužel, zde vidím nemalou překážku v tom, že i lékař specialista byl (nejen) naším státem současně ustanoven do role udavače, jinak by se totiž sám dopouštěl trestného činu. Samozřejmě se zde nezastávám krytí skutečných a zcela závažných trestných činů, ale problém je v tom, že dnes je závažným trestným činem v předmětné oblasti kde co.

[Filip Š]

Děkuji moc za doporučení.

Členové týmu projektu Parafilik jsou zaměstnanci Národního ústavu duševního zdraví, kteří terapeuticky pracují s lidmi s parafilními preferencemi. Na online setkání budu s velkou pravděpodobností zastupovat tým já a některá z mých kolegyň.

Rozhodně není naším cílem nikoho dehonestovat, jen nabídnout anonymní odbornou pomoc pro lidi s parafilními preferencemi, kteří ji z nějakého důvodu potřebují a sami vyhledají.

Jak píšete, v rámci tohoto online setkání jde převážně o poskytnutí informací o podobě a možnostech takové pomoci. Byli bychom rádi, aby se tyto informace mohly dostat k co nejvíce lidem, kteří by nás mohli někdy ve svém životě potřebovat. Na setkání tedy od nás budete moci vyslechnout například jak probíhá terapeutická spolupráce s klientem, jaké jsou možnosti a limity nabízené služby, atd... Další témata už závisí na tom, jaké otázky případně diváci položí.

[Asce]

...v rámci tohoto online setkání jde převážně o poskytnutí informací o podobě a možnostech takové pomoci. Byli bychom rádi, aby se tyto informace mohly dostat k co nejvíce lidem, kteří by nás mohli někdy ve svém životě potřebovat. Na setkání tedy od nás budete moci vyslechnout například jak probíhá terapeutická spolupráce s klientem, jaké jsou možnosti a limity nabízené služby, atd... Další témata už závisí na tom, jaké otázky případně diváci položí.

Tak to je skvělá zpráva a děkuji za toto upřesnění. Nyní mohu s naprosto čistým svědomím a o to naléhavěji všem registrovaným i neregistrovaným členům on-line setkání s týmem Parafilik vřele doporučit. Přátelé, neváhejme, můžeme jedině získat. Jak naznačuje právě použitá první osoba množného čísla, já se rozhodl, že do toho jdu také...

[Pavel XYZ]

 
Dobrý den pane Filipe Š,

a nebylo by nakonec vhodnější zde lépe prezentovat vaše zařízení, popsat o co vám jde, co nabízíte za pomoc, jakou formou by se taková pomoc prováděla, s jakou mírou anonymity, co za to atd? Možná by stačilo prostě mít natočené nějaké vstupní video a umístit jej na web typu Pedonia. Na každém jedinci pak již je, jestli jej tato forma pomoci a spolupráce zaujala, či nikoliv.

S pozdravem
Pavel XYZ

[Filip Š]

Dobrý den, Pavle XYZ,

díky moc za Váš podnět. Zatím je plán takový, že online setkání nám dá lepší představu o tom, co by členy komunit zajímalo a díky tomu budeme moci sepsat "FAQ" dokument pro následné sdílení v komunitách. Nejsem si jistý, jestli máme v současné době prostředky ke tvorbě kvalitních videomateriálů, ale rozhodně to v týmu probereme.

Dílčí informace ohledně forem pomoci a anonymity zatím lze najít zde: https://parafilik.cz/ v rámci sekce "Hledám pomoc" a jednotlivých záložek "Krizová intervence", "Online poradna" a "Terapie".

Přikládám také odkaz na elektronickou podobu informační brožurky, která je již k dispozici u některých lékařů a krizových služeb:
https://parafilik.cz/static/media/brozura.pdf?31a30a

[Husky]

K výše zmíněnému projektu napíšu (opět) stále neopravenou formu zadávání dotazu. Na odkazu https://parafilik.cz/poradna/dotaz/ je možnost vložit "dotaz" (prostě jim něco napsat), úplně dole je však stále uvedeno "Soukromý dotaz: Nebude zobrazeno v poradně", což je nutno zaškrtnout, jinak bude váš dotaz veřejně uveden na onom webu. Nemohu si pomoci, ale měl jsem pocit, že pokud se chce člověk na něco anonymně zeptat (a koneckonců Parafilik tak nějak vzbuzuje toto očekávání), tak prostě přijde a zeptá se. Jenže ne, i zde si musíte velmi důsledně ohlídat, že jste zvolili verzi, kdy nebude vaše soukromá záležitost vláčena po síti. Na toto klienta nic neupozorní a ten tak může nedobrovolně odeslat soukromou záležitost na web, kde snad nikdo nemá pochyby že váš text neposlouží jako reklama činnosti tohoto subjektu.

Trochu mi to připomíná "skoro podvod" kterého se dopouští například i Coca-Cola, když mění černé obaly verze Zero na červené, které byly odjakživa symbolem varianty Original. Výsledkem je meziroční srovnání, kdy došlo k navýšení prodejů u verze Zero. O tom že nemalá část zákazníků sáhla po Zeru vlastně omylem ani zmínka, stejně jako nahrazování cukru dalšími sladidly, čímž se chuť Originalu skutečně blíží Zeru, nikoli naopak jak se nás snaží výrobce přesvědčit. (pouze příklad, nevěnujte mu příliš pozornosti)
U Parafilika vidím obdobný problém. Může totiž relativně často uvádět nové příspěvky a tak si dělat reklamu. Pokud by byla defaultně možnost soukromých dotazů či pokud by bylo nutné zvolit verzi (jinak by nebylo možné příspěvek odeslat), jsem si skoro jist že počet veřejně prezentovaných dotazů by byl sotva poloviční.

No a závěrem, je možné že se pletu. Možná si každý přeje automaticky pokládat dotaz veřejně a nikdo od anonymní formy pomoci nečeká nějakou anonymitu. A víte co? Možná máte pravdu.

[Asce]

Jak jsem slíbil, tak jsem se diskuze zúčastnil. A evidentně jsem od nás, z Pedonie, nebyl sám – jak si ukážeme v následujících řádcích, kde píši, že jsem jen poslouchal - totiž přesto někdo jménem Pedonie v diskuzi hovořil.

Opět jsem se ubezpečil, že lidé z NÚDZ jsou sympatičtí a mají svoji práci rádi. Zhruba hodinu a čtvrt vyprávěli o projektu, jeho významu, současné situaci, propagaci projektu i plánech do budoucna. Zasvěceně potenciálním zájemcům o služby projektu odpovídali jak na otázky zaslané předem, tak na ty, jež byly položeny během sezení do chatu.

Sezení se účastnilo 16–18 souběžně přihlášených osob. Pokud mluví odborníci o věci, o které mám zpočátku méně informací, jsem zvyklý spíše poslouchat. Nabyté poznatky si utřídím později a ptát se případně hodlám ex post. Nejinak tomu bylo i v tomto případě – byl jsem posluchačem.

Musím říci, že některé mé obavy týkající se využitelnosti služeb projektu pro našince byly poměrně značně rozptýleny. Bohužel však ne všechny, jak uvidíme dále.

Pokud by kdokoliv z nás vyhledal pomoc od projektu Parafilik, pak si musí uvědomit, že nejde o svět ve světě – při vlastních terapeutických sezeních musí zcela logicky být dodržen zákon, ostatně jako kdykoliv a kdekoliv jinde. Nicméně ohlašovací povinnost (výše jsem to označil jako „státem přidělená role udavače“) se týká jen některých záležitostí, které by přicházely do úvahy v našem případě. Konkrétně já bych se mohl klidně svěřit s celým svým životem: v současnosti žádné dítě (ošklivě řečeno) nezneužívám, neplánuji to – jak říkáme na Pedonii, jsem v „pedodůchodu“, bez dětské pornografie se obejdu zcela a bylo tomu tak i v minulosti (což vzhledem k řečenému není důležité), tudíž mě nikdy ani nenapadlo, že bych ji snad mohl vyrábět, a to ještě navíc za využití skutečného dítěte (což už kontextově důležité je). Nikomu jsem neublížil (slovo opět použito v daném kontextu), tím méně u mne platí, že bych to nyní snad plánoval. Ostatní věci, které by z mého života mohl někdo napadnout, jsou již buď dávno promlčené, nebo se na ně oznamovací povinnost nevztahuje. Laskavému čtenáři doporučuji podrobně pročíst § 367 a § 368 trestního zákoníku.

Terapeutická sezení je aktuálně možno konat v Praze, ale plánuje se proškolení dalších odborníků, kteří by pak mohli působit v jednotlivých krajích. Seance se dělí na podrobné rozhovory s terapeuty a na moderovanou skupinovou terapii. V tom druhém vidím jistý problém. Zvažme jen to, co má jistou souvislost s online diskuzním večerem:

Případ 1:
Přihlášen byl mj. „SOUDRUH ASCE Z KSČ“, což jsem samozřejmě nebyl já, ale nám důvěrně známý psychicky nemocný člověk. Je do mě intenzivně zamilovaný, což se mu ovšem v psychice tříští s jeho stylizací se do pedofilního obdivovatele holčiček – moje stará ošklivá mužská maličkost a nějaká ta školačka, to už si opravdu nemůže být více vzdáleno. Místo toho, aby tento duševní rozpor řešil tím, že mne vytěsní ze své mysli, tak se pokouší mne nenávidět coby subjekt svého trápení. V rozporu s logikou si mne neustále připomíná – viz třeba právě onen nick na online diskuzi. Zkrátka na jedné straně se mi poněkud legračně pokouší okopávat kotníky, ale na druhé straně je frustrovaný z toho, že jeho cit neopětuji. Neustále se mi připomíná, abych měl zpětnou vazbu, že je psychicky na dně a nezvládá řešit standardní úkoly, jaké před takovým mladým mužem staví běžný chod života – a za což v jeho nemocné mysli mohu já…

Případ 2:
Přihlášena byla studující psychologie, kterou nebyl nikdo jiný než právě ta osoba, co navedla jednoho ze svých ovládaných beránků, aby pro ni zcizil legendární Střípky z Asceho žití, alias memoáry kancléře Pedonie. Na Pedonii, kde by je měla k dispozici, se nepřihlásí, protože k takovým úchylům ona nikdy nepůjde. Navíc jak prý k tomu přijdou ostatní pedofilové, že já jsem kdysi v mládí cosi prováděl, nešel za to do vězení, zatímco ti jiní MUSÍ žít vzorně? Ona pedofily opovrhuje, proto je aktivní na Čepeku. Že je v tom rozpor? Jenom tehdy, pokud znáte Čepek povrchně, podle jeho hesel, deklarací a podbízení se různým institucím. Tato žena na online diskuzi vyjádřila své přání také se stát po vystudování terapeutkou různými filiemi stižených jedinců. No, pěkně děkuji za takovou terapeutku.


Mimochodem – padla také otázka, jestli existují takoví členové týmu Parafilik a podobní činovníci, kteří mají s předmětem své práce, tedy s pedofilií a s pedofily, nějaký psychický problém, tj. že bychom se jim hnusili apod. Odpovědí bylo, že toto prý není o nikom známo. Totiž tato práce by se bez potřebného porozumění (což v jistých aspektech není totéž co schvalování) dělat nedala. Moje poznámka k tomu je ta, že jako větší problém mi přijde netolerance a nevraživost mezi pedofily navzájem (jak plyne i z výše napsaného).

Již z uvedených dvou příkladů je zřejmé, jak by asi dopadla skupinová terapie, pokud bychom se tam sešli v nějakém podobném složení. Právě malý „rozměr“ našich poměrů činí, podle mne, obtížně přenositelné německé zkušenosti se skupinovou terapií do ČR. Jo, kdyby se jednalo o alkoholismus, to by byla jiná – ani ten není zrovna na vrcholu obdivu, ale manifestovaných alkoholiků se jeví býti mnohem více než manifestovaných pedofilů, takže známí na sebe při léčení narazí s mnohem menší pravděpodobností. Pokud člověk nechce být zrovna v nějaké vysoce veřejně exponované funkci, tak pokud se jeho okolí dozví, že se léčil v protialkoholní léčebně, je to o dost méně dehonestující, než kdyby se provalilo, že jezdí do terapeutické skupiny řešící jeho pedofilii.

V mém konkrétním případě mám ještě obavu z toho, abych případné skupinové sezení „nerozbil“, protože v mé hlavě nejsou nějaké bláhové moderně masochistické představy o tom, že jsem pedofil a o tom, jak by věci měly fungovat, ale já vím, že jsem pedofil a byť ne o všech, tak přesto o některých věcech vím, jak fungují.

Online diskuzi se zástupci projektu Parafilik považuji za velmi užitečnou a podnětnou. Jsem hluboce přesvědčen, že díky existenci tohoto projektu bude umožněno řadě našinců lépe poznat svou psychiku a pomoci jim nejen se vyrovnat se svojí úchylkou, ale zejména žít bezpečný čili krásný život.

Děkuji činovníkům NÚDZ nejen za možnost vyslechnout si zajímavé informace, ale i za projekt Parafilk jako takový.